Vyprávět jako já nebo jako někdo jiný?

Máte v hlavě příběh, napsali jste si osnovu, vymysleli zápletky, charakterizovali si postavy a pouštíte se do díla. Jenže najednou nevíte, jestli máte psát v ich-formě nebo v er- formě. Tedy jestli máte psát, „že já jsem vstal z postele a uvařil jsem si kafe“ či „on vstal a uvařil si kafe“.

Zvolte si vyprávěcí styl

Možná zpočátku ani netápete, a píšete tak, jak vám to přijde přirozené, a v průběhu psaní se ptáte, jestli by nebylo lepší přeci jen zvolit jiný vyprávěcí styl. Abyste v tom měli více jasno, přečtěte si výhody i nevýhody obou z forem, a jaká se hodí více pro určitý styl psaní.

Rozdíly mezi ich-formou a er-formou

Ich – forma je pro většinu autorů přirozenější a osobnější a přináší více autentičnosti. Jedna z nesporných výhod je, že se nemusíte tolik trápit se spisovnou češtinou a můžete používat vulgarismy a nesnažit se za každou cenu to napsat jinak, vznešeněji a jaksi literárněji. I když tady také záleží na tom, jakého zvolíme vypravěče. Pokud to ale bude obyčejný člověk, potažmo postava ne příliš vzdělaná, nemusíme se obávat přímých obyčejných vyjádření. Zkrátka když náš vypravěč bude postava „starý kriminálník“, můžeme klidně ve vyprávění říct: „Ta buchta, co vešla do dveří, měla fakt výstavní nohy.“ Vypravěč v er-formě by si tohle mohl stěží dovolit a musíme pak složitě vymýšlet, jak originálně, a přitom slušně čtenáři sdělit, že do místnosti vešla krásná dívka.

Držte styl

Nicméně volba ich-formy sebou nese i zátěž. Musíme po celou dobu vyprávění držet styl. A zatímco bychom v prostém vyprávění v er-formě například popsali, že „dívka s chlapcem dopili víno a odešli domů“, náš vypravěč, coby právě starý kriminálník by těžko použil tyhle výrazy a my se musíme trápit s tím, jak by to řekl. Ta samá potíž může nastat, i když si zvolíme vypravěče univerzitního profesora a musíme stále držet jeho vyjadřovací styl. Je potřeba se tedy vžít do vypravěče a znát jeho slovník. Nejlepší tedy je, když vypravěč je nám věkově blízký a patří do stejné sociální skupiny co my. Ale jsou autoři, co používají ich-formu v příběhu, kde je vypravěč v hodně oblastech odlišných než oni sami. I to je možné, ale je to složitější na psaní a leckdy to vyžaduje nějakou sondu do skupiny lidí, ze které vypravěč coby naše postava pochází.

Další nevýhoda může být, že se bojíme mluvit jako naše postava. Zatímco v er-formě bychom napsali „Když přišla Jitka s Pavlem domů, pomilovali se“, náš vypravěč v ich- formě coby starý kriminálník by použil jiných výrazů, které nám prostě nejdou z úst.

Je er-forma jednodušší?

Er- forma tedy může přinášet jisté úlevy. Jednou z nich je, že vypravěč může být vševědoucí. Zatímco vypravěč v ich-formě ví jen, to co postava vidí, slyší či se domýšlí, vypravěč v er-formě může znát vše, popisovat i to, co ostatní hlavní postava nevidí. Kromě toho se nemusí autor tolik trápit právě se stylem a přemýšlet nad tím, jak by to ta jeho postava řekla.

Na druhou stranu to mnohým autorům nevyhovuje kvůli tomu, že vyprávění není osobní, subjektivní a ztrácí na autenticitě. Pokud to píšeme z našeho pohledu, máme tendence to vyprávět tak, jak nám tzv. narostl zobák, a nechceme se trápit se složitými formulacemi.

Vyprávění ve třetí osobě má více variant

U er–formy je ale možné si vybrat několik úhlů pohledu. Zatímco ich – forma je jasná, tedy vyprávění z pozice jedné postavy, er- forma má ještě několik možností.

Vypravěč…

1. je vševědoucí, tedy ví, co si každá postava myslí, co dělá, na co se těší, na co se chystá.

2. stojí mimo příběh, píše jen to, co je vidět či slyšet, je takovým reportérem. Nevidí do hlavy postav.

3. vidí svět pouze očima jednoho hrdiny, i když je psáno v er- formě, sleduje dění z pohledu jedné z postav, tím si udržuje osobitost a subjektivitu.

Nemůžete se rozhodnout? Použijte ich i er formu

Další z možností, jak vyprávění ozvláštnit, je měnit vypravěče. Je možné formy střídat a to rovnou v jednom románu či povídce. Další z možností je vyprávět po celou dobu v er- formě, ale v každé kapitole sledovat a popisovat děj z úhlu pohledu jedné postavy. Nebo použít  ich-formu a každou kapitolu nechat vyprávět jinou postavu. (Kdo četl „Dívku ve vlaku“, tak určitě ví).

Kdy je lepší psát ich a kdy er-formou?

Ich-forma se hodí pro autentické deníky, er- forma zase pro vyprávění románů, kde je více postav. Také bývá častější vyprávět pohádky, báje a pověsti ve třetí osobě. Ale není to pravidlo, a styl vyprávění záleží na každém autorovi samotném.

A jak je to s dialogy?

Pokud má nějaká postava přímou řeč, používáte výrazy, které jsou pro ni typické. Je jedno, jestli je vyprávění v první či třetí osobě, na dialogy to vliv nemá. Jen bývá běžnější, že dialogy ve vyprávění v první osobě jsou méně frekventované a naopak ve vyprávění ve třetí osobě mohou dialogy napomoci větší autenticitě.

Autorka článku: spisovatelka a lektorka psaní Alžběta Bublanová

Chcete se ve vyprávění procvičit a dozvědět se o tvůrčím psaní více? Přihlašte se do 9týdenního online kurzu tvůrčího psaní, kterým prošlo již přes 1600 autorů a několik studentů inspiroval k napsání své první knihy! Nejste na online? Naskočte do jednoho z našich kurzů naživo a získejte osobní vedení a motivaci skupiny.