Neutíkejte od prvního řádku

Otázka, jak začít psát, je velmi častá u těch, kteří se rozhodnou pro tvůrčí psaní. Nápady by byly, ale jak je přenést na papír? Nejlepší je začít pomalu a po malých krocích. Není důležité napsat hned celou povídku, natož román, ale udělat první krok.

Postřehy, myšlenky a nápady si pište

První krok může být jen poznámka. Náčrt toho, co chci napsat. Proto je dobré si sebou nosit spisovatelský deník, kam si budu psát svoje nápady, myšlenky. I kdyby to byl třeba jen rozhovor, který jste zaslechli v tramvaji, můžete z něj později stvořit pěkný příběh. Vašim prvním krokem nemusí totiž vůbec být nějaká kostra příběhu, ale kus dialogu, zápletka nebo třeba i postava, která vás zaujala. Od toho se lze odpíchnout a začít pracovat. Takže první krok je prostě nápad, postřeh či myšlenka.

Foto: Lucia Šnajderová, spisovatelský zápisník

Jak na první větu

Nápad by byl, ale jak se donutit si sednout k prázdnému papíru a napsat první větu? Problematika první věty je známá věc. Ale existují techniky, jak na to. Buď prostě můžete začít psát, jakkoli, třeba tak, jako byste to někomu vyprávěli s tím, že prostě první větu později přepíšete, ale důležité je, že rozehrajete příběh. Další pomůckou je říct si něco konkrétního o postavách. Pokud budu vědět, že moje postava chodí do posilovny a je blázen do zdravé stravy, mohou začít tím, že „Tomáš přišel z posilovny domů a vypil rozmixovaný banán s jablkem“. Jestli moje postava bude opilecký povaleč, tak „Tomáš přišel domů, otevřel si pivo a lehl na gauč.“ Vůbec totiž není důležité začínat větami typu „za horami a řekami se stalo tohle a tohle“. Zkrátka nenucené začátky jsou pro čtenáře atraktivní. Jde o tzv. vpadnutí přímo do děje a není tam potřeba žádných dlouhých úvodů.

O čem budu psát?

Než začneme psát, nabízí se si udělat osnovu. Ale není vždy potřeba. Spontánní psaní může přinést mnoho ovoce, někdy možná i více, než když budeme nad příběhem příliš spekulovat. Nicméně osnova je určitě dobrá pro delší texty s tím, že si ji klidně můžete napsat až v průběhu. Takže i několikasetstránkový román můžete začít spontánně, ale abyste se v tom později neutopili, je dobré si po několika stránkách říct stop a osnovu rozepsat.

Pište i z čekárny

Další otázkou, kterou se zaobírají začínající spisovatelé, je to, kde a kdy budou psát. Málokdo má doma svou soukromou pracovnu a času nekonečno. Právě nedostatek času a místa bývá naší nejoblíbenější výmluvou, proč jsme zatím nenapsali ani řádek. Je fajn si časem vytvořit prostor pro naše psaní, pro někoho to může být kavárna, pro jiného vylidněný obývák. Ale je dobré se naučit psát kdekoli a kdykoli. S oblibou říkám svým studentům, že vhodné místo pro psaní je klidně i čekárna u doktora. Paradoxně totiž v prostředí, které není na první pohled vůbec vhodné pro kreativitu, může vzniknout několik zajímavých řádků. Protože vás nebude tížit ten klid u prázdného papíru někde v tichosti doma. V hlučném prostředí zkrátka dáte více prostoru vaší spontaneitě a nenucenosti.

Začátky jsou těžké, ale vyplatí se

Mezi časté překážky začínajícího díla patří pochyby nad tím, jestli jsme se vydali správným směrem. Není to nic neobvyklého a podivného, protože v hlavě tvůrčího člověk to prostě vře a nápadů je na tisíce. Takže se stává, že příběh, o kterém jsme si byli jisti včera, byl přebit dalším nápadem, co máme dnes. Nelze ale začínat každý den znovu, proto je dobré vytrvat u starého nápadu. I kdyby z toho nic pořádného nevzešlo. Zkrátka každý začínající autor musí trénovat, cvičit se a pracovat na svých zápletkách a postavách. Buďte trpěliví a dokončete vždy svůj příběh, učíte se na něm.

Autor: Alžběta Bublanová, spisovatelka a lektorka psaní

Naučte se základům psaní, osvojte si rituály a zvyky dobrého spisovatele a měňte své nápady v příběhy s 9týdenním online kurzem I Shakespeare nějak začal.