Slavní spisovatelé pod lupou (1. díl): Proč Rosamunde Pilcher schovávala psací stroj do skříně?

„Čtení knih je druh úniku do jiného světa. Je to jako jet na dovolenou,“ říkávala spisovatelka Rosamunde Pilcher a prostřednictvím svých romantických knih a filmů, které podle nich byly natočeny, stále „posílá“ odpočívat do milovaného Cornwallu milióny čtenářek. Patří mezi ně i britská královna Alžběta II.

Pozoruhodné je, že sama Rosamunde Pilcherová, do svého vlastního života vášeň příliš nepustila. Vybrala si muže spíš podle rozumu než pod vlivem rozbušeného srdce a vlastním dětem (měla dva syny a dvě dcery) často nedovolila ani políbit ji na tvář. „Přesto jsme věděli, že nás hluboce miluje, stejně jako bylo jasné, že spolu s otcem tvoří vyrovnaný spokojený pár,“ konstatuje spisovatelčin syn Robin Pilcher, který se rovněž živí psaním knih. Že by se stal tak slavným, jako jeho máti, ale nečeká. „Příběh mé matky je zcela výjimečný.“ A přitom to už už vypadalo, že se Rosamunde Pilcher velké popularity nedočká.

Co z toho plyne? Nevzdávejte se a tvořte. Jestliže si nevíte rady, jsou tu naše kurzy tvůrčího psaní.

Hledači mušlí rozhodli

„Ve skutečnosti jsem si myslela, že si začnu užívat důchodu, vnoučat a zahrádky,“ vzpomínala spisovatelka na zlom ve své kariéře. „Těšila jsem se, že si dám alespoň občas nohy nahoru. Nic z toho se ale nestalo. Zpětně jsem tomu ráda, udrželo mě to v kondici.“ Románem, který tehdy čtyřiašedesátiletou autorku takřka přes noc vystřelil k pohádkovému bohatství i slávě, byla rodinná sága Hledači mušlí (1988).

„Hledači mušlí rozhodli,“ připouští Rosamunde Pilcher. Podnět k napsání ságy dal americký nakladatel Tom Dunn na společné rodinné večeři ve Skotsku. „Hučeli jsme do něho, proč už máma dávno není superslavná,“ vzpomíná s úsměvem Robin Pilcher. „Chudák chlap, div před námi nezalezl pod stůl. Nakonec řekl, že by musela napsat hodně tlustou rodinnou ságu a ona odpověděla: Proč ne.“ Tehdy asi naposledy obyvatelé malebného Cornwallu žili v poklidu bez turistů, přijíždějících si prohlédnout místa, kde se odehrává většina románů slavné spisovatelky a kam se dnes pravidelně vydává natáčet štáb německé televize ZDF další a další zamilované filmy.

Okouzlení z příběhu

Cornwall je milovaným krajem Rosamunde Pilcher. Tady se v městečku Lelant v roce 1924 jako Rosamunde Scott narodila a tady – v hrabství na nejzápadnějším cípu Anglie – jako děvčátko vyrůstala. „Nosím ten kus země stále hluboko v srdci,“ říká s pohnutím. Rosamunde a její sestru vychovávala maminka, otec pracoval v diplomatických službách převážně na Dálném východě. Byl to on, kdo rozhodl o budoucnosti své dcery. „Nevím už, kam jsme měli jet na výlet autem, ale otec mi daroval malý notýsek a tužku, abych se nenudila. Tehdy jsem poprvé pocítila okouzlení z toho, že píšu vlastní příběh. Myšlenka, že bych se mohla stát spisovatelkou a psaním se živit přišla v mých šestnácti. Napřed jsem to uchovávala jako tajemství, ale nakonec jsem se svěřila otci. Nesmírně mi pomohl. Později během války zařídil, aby mi v magazínu Woman and Home otiskli mou první povídku.

Honorář činil patnáct liber a čekal na mladou dívku v Británii, protože Rosamunde v uniformě zdravotní sestřičky odvály válečné povinnosti na Srí Lanku. Těsně po válce se vdala. S uhlazeným anglickým gentlemanem Grahamem Pilcherem, dědicem rodinné textilní továrny ve skotském Dundee, se seznámila na čajovém dýchánku. On se zotavoval z válečného zranění a psychického náporu, který pro něho válka znamenala. Ona se rozhlížela po někom, kdo je čestný, je na něj spoleh a byl by dobrým otcem. Prožili spolu přes padesát let. Když Graham ve svých dvaadevadesáti letech zemřel, Rosamunde na jeho pohřbu neplakala. „Proč? Byl to krásný život a krásný odchod. Jeho srdce tichounce přestalo bít,“ svěřila se v jednom z řídkých rozhovorů. „Nemohla jsem se přimět k pláči ani v soukromí ani na pohřbu.“

Otázka svobody

Pod pseudonymen Jane Fraser a od roku 1955 také pod vlastním jménem Rosamunde Pilcher psala zajištěná paní továrníková povídky i romány. Cvakala je doma na psacím stroji s železnou pravidelností vždy, když byly děti ve škole. Jakmile nastaly prázdniny, putoval stroj do skříně. Dětem se věnovala, jen projevy lásky neuměla nikdy přijímat ani rozdávat. „Myslím, že si máti vytvořila blok během druhé světové války, kdy přišla o řadu blízkých i přátel. Nikdy jsme ale nepochybovali, že nás hluboce miluje,“ konstatuje Robin Pilcher a vzpomíná i na dárky, které jeho matka za honoráře nadšeně nakupovala. Rozmařilost? Ne. Otázka svobody. „Opájelo mě vědomí, že jsem si na všechno vydělala sama. Jistotu, že jste soběstačná, považuji za jeden z nejdůležitějších pilířů sebevědomí ženy.“

Chcete se věnovat psaní, a napsat román? Mohl by vám pomoct týdenní psací pobyt Writing Retreat.

Autorka článku: novinářka, publicistka a znalkyně příběhů slavných spisovatelů Jana Divišová