Jaká literární díla by si měl přečíst každý začínající spisovatel?

Je „mít načteno“ základní předpoklad pro to, stát se spisovatelem? A co byste si měli přečíst jako začínající spisovatel? Zeptali jsme se na názor a doporučení třech spisovatelů, kteří pravidelně a úspěšně publikují: Lucie Hlavinkové, Michala Viewegha a Alžběty Bublanové.

Co doporučuje autorka knih pro děti, ale i historických románů Lucie Hlavinková?

Jako čtenář jsem knihy nijak nerozebírala, buď se mi líbily nebo ne, ale poté, co jsem začala sama psát, je čtu trošku jiným způsobem. Zkouším přijít na to, PROČ se mi nějaká kniha líbí, co způsobuje to, že se od ní nemůžu odtrhnout?

U Geniální přítelkyně od Eleny Ferrante to byla úžasná uvěřitelnost postav. Dvě dívky, jejichž složité přátelství je kostrou celé série knih, mi byly tak povědomé! Ptala jsem se, jak je možné, že dětství, prožité v 50. letech v Itálii se může tak podobat mému vlastnímu dětství a dětskému kamarádství? Tajemství spočívá v dokonalém ztvárnění postav, včetně vnitřního monologu hlavní hrdinky.

Kvítek karmínový a bílý od Michela Fabera má 900 stran a když jsem je dočetla a zaklapla tuhle super těžkou knihu, litovala jsem, že nepokračuje. (Faber naštěstí napsal alespoň krátké volné pokračování, abychom se dozvěděli, co se s postavami dělo dále.) Tuto knihu doporučuji jako výborný příklad toho, jak autor seznamuje čtenáře s dobou, ve které se jeho příběh odehrává. Spousta zdánlivě malých detailů dokresluje atmosféru, dozvídáme se nejen, jak lidé té doby žili, včetně soukromých podrobností, o kterých se obvykle v románech nepíše, ale i jak přemýšleli, ovlivněni dobovou výchovou podle své společenské vrstvy, a morálkou. Pro mě, jako autorku historických románů, opět skvělý etalon.

Mám ještě dalších pár nápadů, jaké knihy doporučit, třeba Den trifidů od Johna Wyndhama, který lze číst jako klasické sci-fi nebo také jako metaforu. Knihy Jiřího Hájíčka, který zná Jižní Čechy skrz naskrz, a proto s nimi může seznámit čtenáře a ukázat jim, jak je zdejší současný život ovlivněný hlubokými vrstvami minulosti. Nebo naopak Bianca Bellová, která napsala svou knihu Jezero tak, že není ukotvená v žádné konkrétní zemi nebo čase a tím se stává univerzálně srozumitelnou.

Myslím, že každý, kdo chce psát, by měl opravdu hodně číst. A předpokládám, že v naprosté většině případů to takhle začíná, že spisovatelé se rodí z milovníků knih. Alespoň u mě to tak bylo!

Zkrátka mohu doporučit – začínající spisovatelé čtěte! Čtěte hodně! Čtěte pořád! Všímejme si a učme se s pokorou od těch nejlepších.

Výchozí předpoklad Michala Viewegha

Jsou známy případy spisovatelů, kteří četli velmi málo, nebo dokonce vůbec –  třeba italský spisovatel Gavino Leda, autor románu Drsné pastorále, což byl údajně pasák ovcí a do napsání své slavné prvotiny prý nečetl vůbec nic.  To je ale příslovečná výjimka z pravidla.

Člověk, který nečte, se spisovatelem nestane.

Čtení dobré literatury je podle mě výchozí předpoklad pro psaní. Nemluvím o červené knihovně a brakové literatuře – v tomto případě je pro autora či autorku  znalost světové literatury a sečtělost spíš handicap.

Jak na psaní čtením. Tipy spisovatelky a lektorky tvůrčího psaní Alžběty Bublanové

Tak pro začátek bych doporučila knihu s tematickým názvem O psaní od mistra příběhu Stephena Kinga, nejen že se tam začínající autoři dozví, jak na techniku psaní, ale vše, co s psaním souvisí, příběh Kinga i to, jak si k psaní pomáhal alkoholem, aby konečně pochopil, že psát musí on, nikoli sklenka vína. 

Pro zvládnutí dialogů si přečtěte krátkou novelu Český ráj od Jaroslava Rudiše. Je to kniha, kde se s popisem šetří, zato dialogů jsou tam plné stránky. A skvěle a uvěřitelně napsané. 

Abyste pochopili, jak se dá nádherně vykreslit povaha postav, tak doporučuji román Vyhoďme ho z kola ven od Kena Keseyho, který byl zfilmován pod názvem Přelet nad kukaččím hnízdem. 

Pro popis a zachycení atmosféry jděte do románu Nabarvené ptáče od spisovatele Jerzyho Kosinského.

Pochopit er-formy a její různé odnože můžete při čtení knihy od české autorky Zuzany Kultánové Augustin Zimmermann. 

Rozvinout fantazii a hrát si s příběhem vám pomůže kniha Sto roků samoty od Gabriele García Márquéze. 

Pokud se chcete naučit psát s citem a ctít logiku příběhu, tak jednoznačně si přečtěte Zločin a trest od Fjodora Michajloviče Dostojevskiho.

Správný nádech a radost z psaní získáte z jakékoli knihy od Jacka Kerouaca.