Jak píše Marie Vejvodová: O puzení psát a odvaze pustit svůj příběh do světa

Některé knihy vzniknou rychle, jiné si dávají načas. Grácie z Elby, literární debut Marie Vejvodové, patří k těm druhým.
V rozhovoru Marie – donedávna spisovatelka „do šuplíku“ – sdílí, jak její kniha vznikala za chůze, v dlouhých pauzách, a díky neústupnému puzení psát a zachytit svět kolem sebe. Mluví o psaní jako o řemesle, o vůních, které se slovy téměř nedají zachytit, i o odvaze pustit svůj příběh do světa.

Pokud píšete – nebo toužíte začít – najdete v jejím příběhu možná i ten svůj. A třeba i svou vlastní „grácii“.

🔹Jak člověka napadne napsat knihu?

„Podle mě úplně nenapadne – ono se to prostě stane. Je tam nějaké vnitřní puzení.“

🔹Jaký to byl popud v tvém případě?

„Zájem o lidské příběhy, vnímání světa, který chci přenést na papír – a taky jsem knihomol. Když člověk pořád čte, spěje k tomu, že začne i psát.“

🔹Jak se ti kniha psala?

„To je asi ta nejtěžší část. V hlavě píšu pořád – ale dostat to na papír, najít správná slova, obzvlášť pro věci jako vůně… to je porod. Nejsem ten typ psavce, co si sedne a slova z něj proudí. Občas to rodím.“

🔹Jak to vypadá, když „rodíš“ knížku?

„Má to vlny: úžas – pnutí – zápas se slovy – a pak zase úžas. A v tu chvíli si řeknu: Jo, tohle je ten důvod, proč to dělám.“

🔹Jak moc svůj příběh předem plánuješ?

„Když chodím a pozoruju svět, příběh si vlastně pomalu skládám v hlavě. Z toho pak vzniká kostra.“

🔹Co ti pomohlo při psaní knihy?

„Nejvíc mi pomáhala chúze – při ní jsem sbírala materiály.  Dlouho jsem nic nedokončila, protože jsem se pořád vracela na začátek. Ale teď jsem knihu napsala, i když nebyla dokonalá, měla začátek i konec, a pak jsem ji  přepsala.“

🔹Říkala jsi, že máš při psaní proluky. Jak to tedy bylo u této knihy?

„Navázala jsem vždy na to, co jsem už napsala. Nepřerušovala jsem tím, že bych začínala znovu. Dlouhé pauzy samozřejmě nebyly ideální a žádnému studentovi psaní bych to nedoporučovala.“

🔹Jak se tvůj vztah k psaní vyvíjel?

„Talent nestačí, když se netrénuje. Čím víc píšu, tím víc se učím – psaní je řemeslo.“

🔹Co člověk potřebuje pro to, aby něco dokázal napsat?

„Chtít to dělat. Musí tě to bavit, bez toho to nejde.“

🔹 Jak vnímáš psaní jako nástroj?

„Díky psaní dokážu víc vnímat svět kolem sebe. Nacházím krásu v maličkostech. Proto se to všechno objevuje i v mé knize.“

🔹 Jak tě napadl název Grácie z Elby?

„Grácie může znamenat něco jiného pro každého. Je to o tom, co ti dává chuť do života. Název přišel z vůní – a inspirací byla i značka Acqua dell’Elba.“

🔹 Co tě na psaní knihy překvapilo?

„Že nikdy nevím, co z toho bude – i když mám plán. Právě ta zvědavost mě na tom baví.“

🔹 Jaký jsi měla pocit, když jsi knihu dopsala?

„Byl to zvláštní moment, kdy se děj knihy propojil s realitou. Některé věci, které jsem psala, se mi pak skutečně staly.“

🔹 Co bys přála sobě jako autorce?

„Abych se nestresovala, užívala si to – a hlavně nikdy nepřestala psát.“

🔹 Co tě nutilo posílat své texty do soutěží?

„Bavilo mě, že dostanu konkrétní téma a mohu zkoumat, co mě k němu napadne. A když zjistíš, že to baví i ostatní, posune tě to dál.“

🔹 Proč tě baví psát povídky?

„Můžeš vzít malý detail a postavit na něm celý příběh. A když má povídka silnou pointu, je to pecka.“

👉 Grácii z Elby můžete získat i s podpisem a stejnojmenným vzorkem parfému přímo od autorky. Stačí ji kontaktovat na FB nebo Instagram.

A pokud i vy toužíte psát, ale nevíte, kde začít – podívejte se na naše kurzy tvůrčího psaní. Sama Marie v roce 2017 online kurz absolvovala. Třeba právě teď přišel i váš čas.

O autorce:

Vystudovala multimediální žurnalistiku, němčinu a španělštinu na univerzitách ve Velké Británii a ve španělské Salamance. Po návratu domů se věnuje publicistice.

Z autorské tvorby jí vyšly povídky v antologiích I minuta bez tebe je dlouhá (2024) a Slunce a pláž (2025) a novela Druhá šance na slunci (2024). Spolu s Janem Tománkem vedla knižní rozhovor s tanečními mistry světa Tancem na vrchol (2024).

Díky své lásce k lidem a tanci působí také jako tanečně-pohybová terapeutka. Když zrovna nepíše nebo netančí, toulá se přírodou, objevuje krásy světa (nejen v Itálii), nebo se zachumlá do deky, popíjí černý čaj a čte, čte a čte.

Grácie z Elby je její románová prvotina, kterou vydalo nakladatelství Prostor v edici Přítelkyně – jako vůbec první českou knihu této řady.