Nesmíte zapomenout na to, co jste chtěli na začátku říct

Autorovi Petru Freyovi vychází nyní jeho románový debut Mise Rio. Na knize pracoval ve spolupráci s našimi lektory v rámci mentoringu Spolu na psaní a zdárně se mu podařilo ji nejen dokončit, ale i vydat.

Co vás vedlo k tomu, napsat knihu?

Měl jsem v hlavě příběh o chlapíkovi v mém věku, který se už moc nesnaží někde zazářit… Stane se ale něco, co v něm vyburcuje nebývalou aktivitu, a on úplně změní přístup k životu. To téma mě lákalo a zkoušel jsem víc variant. Nakonec jsem mu naordinoval ohrožení jeho dcery, která pracuje v Riu.

Jak dlouho jste román psal?

Vlastní psaní trvalo něco přes půl roku, a pak přišlo několik měsíců úprav a diskuzí s přáteli a beta čtenáři. Musím říct, že jsem při vlastním psaní nezažil žádný blok. Spíš jsem dlouho váhal a dělal si poznámky, osnovu a přemýšlel o charakteristikách postav. Ale když přišlo na psaní, najednou jsem to viděl a šlo to nějak samo. Taky bylo dost zvláštní, že jsem si i trochu ujasňoval žánr. Nejdřív mi šlo hodně o vztah otce a dcery, ale postupně si to téma a prostředí, které probouzelo napětí, samo řeklo o směrování do thrilleru.

Jak jste na románu pracoval? Psal jste pravidelně nebo když byla chuť?

Tohle byla hlavně věc organizace. Máme se ženou tři dcery. Součástí naší rodinky je ještě lovecký pes a čtyři kočky. Takže získat čas na psaní je vždycky na něčí úkor. Ale myslím, že se to všichni snažili respektovat. Navíc jsem o sobě zjistil, že mi moc nefunguje takovéto, že někam odjedete, tam se zamknete a budete tvořit. Mně se líbí ten šrumec kolem mě, ve kterém vás najednou něco napadne, zapíšete si to a když ostatní usnou vznikne z toho další kapitola.

Co bylo na celém psaní nejtěžší?

Možná pochybnosti. Nejdřív přesvědčíte sebe, a když se vám to podaří, přicházejí další lidé jako jsou beta čtenáři, redaktoři, korektoři a každý má svůj názor. A vy pak nesmíte zapomenout na to, co jste chtěl na začátku říct, a jestli vám ty připomínky pomáhají nebo ne.

Hlavní hrdina Henry projde proměnou, jak byste jej charakterizoval na začátku a jak na konci?

Na začátku je Henry vyhořelý chlapík, který vzdal kariéru i vztahy a nic moc ho už nezajímá. Jenže ohrožení jeho dcery v daleké cizině v něm aktivuje pudy a schopnosti, o kterých neměl tušení. Zjistí o sobě, že veškerá jeho negace byla jen slupka, která zmizela ve chvíli ohrožení. Ve druhé části se z ignoranta stává ten nejaktivnější zachránce, který je ochoten obětovat cokoliv.

Proč jste děj zasadil do Ria?

Já mám k Riu dost osobní vztah. Je mým místem narození. Svá první slůvka jsem říkal v portugalštině brazilské chůvě. Když jsem se se svými českými rodiči vrátil do Prahy, karneval skončil. Vyrůstal jsem v sedmdesátých letech v tehdejším Československu. Hlavní připomínkou rodného města mi býval údiv bezpečnostních složek při kontrole mého občanského průkazu. Bylo to zvláštní, mít někde rodné město, o kterém víte, že se do něj jen tak nepodíváte. Pak se všechno změnilo. Rio jsem si užíval jako turista a létal tam i pracovně. Je to pro mě zvláštní místo, kde zažívám nečekaná déjà vu.

Jak to vlastně v Riu vypadá?

To mě taky zajímalo, tedy to, jak to v Riu vlastně chodí. Proč se v tak úžasném místě stane denně tolik vražd, že bourají světové statistiky? Kdo město řídí, je to stát nebo drogové gangy? Hranice mezi nimi je mnohdy překvapivě tenká. K naplnění hesla, které najdete na brazilské vlajce (pořádek a pokrok), povede ještě dlouhá cesta. A věřím, že bude úspěšná. Vždyť právě Brazílie je zemí, kde mohli svou kreativitu ukázat muži, jako byl slavný architekt Oscar Niemeyer nebo náš krajan Juscelino Kubitschek, bývalý brazilský prezident. Z toho všeho jsem měl pořád pocit, že tomu zvláštnímu vztahu s Riem něco dlužím, až z toho nakonec vznikl ten příběh a knížka.

Petře, v románu se dotýkáte tématu drogových kartelů, proč?

Myslím, že mě na začátku hodně zaujaly osudy lidí z Čech, kteří se z různých důvodů nechali zlákat k pašování drog z Jižní Ameriky. Většinou skončili v dost nepředstavitelných podmínkách v tamním vězení, a pak se je odtamtud rodina i úřady snažily dostat. V Brazílii jsou média občas plná příběhů mladých lidí, ať už místních nebo z Evropy, kteří propadli závislosti na kokainu nebo cracku a dostali se do vleku místních gangů. Do podobné situace se dostává i moje hrdinka Pavlína, která je Češka a v Riu pracuje. Ona sice drogy nepašuje ani neužívá, ale díky svému příteli všechny ty nepříjemné a nebezpečné situace musí prožít.

Když byste měl svůj román shrnout do jedné věty, jaká by to byla?

Úplně nepovažuji Misi Rio za román, spíš za thriller postavený na románovém příběhu. Pokud bych to měl říct jednou větou. Myslím, že to je o otcovské lásce, která nezná hranic a nebojí se nebezpečí.

Bude pokračování?

Ten příběh Henryho a Pavlíny se v knížce uzavře, i když by jistě pokračovat mohl. To ještě nevím, a taky to bude záležet na laskavém čtenáři. V tuto chvíli, kdy je už Mise Rio na pultech knihkupectví a v jejich e-shopech, jsem se s těmi postavami prozatím, ač nerad, rozloučil. Pokračování ale určitě bude v podobě další knížky. Aktuálně píšu krimi thriller s ženskou hrdinkou. Chtěl jsem nový příběh po Riu situovat do menšího českého města, ale to mu bylo nějak malé. Rozletěl se do světa a nabral souvislosti přes Buenos Aires do Philadelphie. Tak jsem sám zvědav, kde nakonec zakotvíme.

Máte s knihou nějaké další plány? Například audio, zfilmovat ji?

Ano, předpokládám, že audio časem určitě uděláme. Kapitoly Mise Rio jsou do jisté míry skoro filmovými obrazy. Několik jich už je rozepsaných do filmového scénáře, k realizaci to má ale ještě daleko.

O autorovi: Petr Frey dosud vydal jednu sbírku poezie, která byla ovlivněna hlavně hudebními žánry jako je rock a blues. Následovaly dvě publikace věnované novým trendům v marketingu. Vystudoval Filozofickou fakultu na Karlově Univerzitě v Praze. Je pravidelným přispěvatelem internetových blogů a knižních komunit. Mezi jeho oblíbené autory patří hlavně Paulo Coelho. Více o autorovi najdete také na jeho blogu www.petrfrey.cz