7 osvědčených triků slavných spisovatelů. Poradí vám s knihou Puškin?

Myslím, že o tom víte svoje. O zdánlivě (zdůrazňuji slovo „zdánlivě“) bezútěšném stavu, kdy vás múzy opustí a vy nevíte, jak začít, jak dál nebo jak skončit. Není to sice jisté – protože co může být zaručeno, když hovoříme o múzách, že? – ale nabízíme pár osvědčených tipů od spisovatelů, kteří se přes svoje tvůrčí krize přenesli a napsali díla, jimiž ohromili svět.

Totiž… aby nedošlo k nějaké mýlce. Jestliže tápete, jak napsat knihu, respektive… jak napsat dobrou knihu, je tu pro vás Kurz tvůrčího psaní. Tento článek považujte za takovou první pomoc na tvůrčí bolesti. Třeba vám prostřednictvím těchto řádek dokáží s psaním poradit Alexandr Sergejevič Puškin nebo Květa Legátová.

1. Když musíš, tak musíš

Asi už jste někdy slyšeli až pohádkový příběh, jak začínající spisovatelka na sociálních dávkách J. K. Rowlingová napsala první román o čarodějnickém učni Harry Potterovi po kavárnách ve skotském Edinburghu. Později začala kolovat pověst, že psala v kavárnách, protože se chtěla vyhnout svému nevytopenému bytu. Zní to sice zajímavě, člověk by prokřehlou spisovatelku samoživitelku hned politoval a média mají o čem psát, ale… Není to pravda a sama Joanne to rázně popřela. Psala v kavárnách prostě proto, že se jí tam psalo DOBŘE. Někomu vyhovuje stálé místo, někdo potřebuje prostředí střídat, jiný má to stálé místo jinde, než bydlí (na chatě, chalupě, v lázních…). Ať je to kdekoliv, vždycky je užitečné mít u sebe malý notýsek na poznámky, nebo namlouvat své nápady hned do diktafonu, jako to dělá slavný spisovatel Robert Fulghum. 

2. Věk nehraje žádnou roli

Trápí vás, jestli máte na knihu dostatek životních zkušeností? Nebo jestli bude v rychlé době 21. století úspěšná vaše knížka, když už jste na dortu sfoukli přes padesát svíček? Hoďte starosti za hlavu a soustřeďte se na to, co je při tvorbě knihy důležité. Nejmladší spisovatelka v České republice vydala půvabnou knihu v roce 2017. Jmenuje se Bára Laňková – tedy ne ta kniha, ale holčička s pozorným pohledem za brejličkami, rok narození 2008. Tehdy chodila do třetí třídy základní školy. A naopak si vzpomínám na úžasná setkání se spisovatelkou úspěšných historických románů Ludmilou Vaňkovou, která mi řekla: „Děvenko, nikdy není pozdě. Já jsem vydala svoji prvotinu, když se mi narodilo první vnouče.“ Ludmila Vaňková napsala desítky knih, narodila se 9. května 1927. Při své tvorbě se velmi pečlivě věnuje sběru materiálu a říká: „Historie je pro mě jako záchytná síť, do které vpřádám lidské osudy.“

3. To chce rozchodit

Když se mozek zasekne, potřebuje popostrčit. Ještě se tomu budu v dalších článcích věnovat podrobně, tak tentokrát jen krátké jasné sdělení: „Že se musí něco rozchodit, to se neříká jen tak.“ V chůzi totiž dochází (příznačné) vlivem vyplavovaných hormonů a prokrvení celého těla ke stavu mozku, kterému vědci říkají „brain flow“. Proto zamotáni do zápletky raději vyrazte na procházku, než byste se trápili nad prázdnou obrazovkou nebo bílým papírem. Brain flow je možné dosáhnout vícero způsoby. Jedním z nich je, mimochodem, pletení! Zpět k bodu 1. – určitě se vám bude hodit mít po ruce zápisník nebo diktafon. Zápletky svých románů doslova „vychodili“ v přírodě Alexandr Sergejevič Puškin nebo J. W. Goethe.

4. Sova nebo skřivan?

Ernest Hemingway psal ráno. Co nestihnul svými silnými prsty (nikdy se nenaučil psát všemi deseti a používal dva, maximálně tři prsty) vbušit do psacího stroje do oběda, to muselo počkat na další svítání. Jack London psal naopak v noci, Rosamunde Pilcherová dopoledne, když byly děti ve škole, Jack Kerouack nejčastěji mezi půlnocí a svítáním… A vy to můžete mít ještě jinak. Možná se psaním zatím neživíte a je těžké přizpůsobit proces tvorby svým ideálním potřebám, ale pokuste se jim alespoň co nejvíce přiblížit. Rituály jsou důležité a také o nich se hovoří v našem kurzu tvůrčího psaní. Stephen King k tomu říká: „Když děláte věci každý den stejně, je to způsob, jak své mysli sdělujete, ž brzy budete snít. Moc se to neliší od rituálů před spaním.“ Protože zdaleka nejde pouze o samotný čas psaní, svou roli hraje prostředí a někdy i maličkosti, do kterých byste to neřekli. Je opravdu zajímavé vědět, kdo si dával vždycky vaječný koňak a kdo před každou důležitou změnou dějové linky polyká vitaminové tablety 😊.

5. Opatřete si spojence

Možná se vám nechce s kůží na trh a svoje dílo čtete někomu jinému jen s osypkami. Ale třeba také bohužel probůh prostě proklatě prokrastinujete, a rádi byste s tím něco udělali. Zvažte, jestli nepostupovat jako svého času sestry Brontëovy . Ty se každý večer scházely v kuchyni ještě společně se svým bratrem Branwellem a předčítaly si navzájem, jak pokročilo za celý den jejich dílo. Je pravda, že jim nic jiného ani moc nezbývalo, když obývaly v 19. století faru v Haworthu uprostřed vřesovišť. Na druhou stranu však byly jedna druhé – Charlotte, Emily i Anne – inspirací a také motorem k další práci. Opravdu nemáte ve svém okolí spřízněnou duši, se kterou byste si vyměňovaly zkušenosti, sdílely alespoň útržky, když ne rovnou celý text (ty osypky přejdou, věřte mi…) a získávaly cennou zpětnou vazbu? Myslím někoho, komu vám bude zatěžko půl roku říkat, že jste ještě ani nezačali?

6. Škrtám, tedy píšu

Vzpomínám si na ten moment úplně přesně. Ležela jsem v trávě u rybníka na dece a četla útlou knížečku Květy Legátové „Želary“. Kolem frčely prázdniny jako z filmu Kopretiny pro zámeckou paní. Ačkoliv nic nenasvědčovalo tomu, že by se to mohlo stát – právě jsem dokonce byla u příběhu, který se nevyvíjel nijak tragicky, což pro Želary není příliš typické – náhle jsem se rozplakala. Překvapilo mě to a přemýšlela jsem, jak to kniha dokázala? Jak je možné, že se to stalo tak nenápadně, až slzy zkrátka vytryskly. To letní odpoledne jsem odpověď nenašla a pomyslela si něco o únavě. Ale později jsem se dozvěděla, jak Květa Legátová tvořila. Hotový text škrtala, škrtala a škrtala tak dlouho, dokud nezbylo jen nezbytné, podstatné, opravdové. Proto jsou Želary tak útlou knížkou, která sahá přímo na srdce. Také Květa Legátová vám tedy může pomoci – jestliže máte potíže s rozsahem textu, prostě … ŠKRTEJTE.

7. Co by tělo chtělo

Kreativita není tak neuchopitelná, jak by se mohlo zdát. Podle posledních neurologických studií to vypadá, že se nachází v prostoru mezi pravou a levou mozkovou hemisférou a souvisí právě s propojením obou hemisfér. Další téma na celou přednášku. Doporučuji vedle Zápisníku třeba také knihu Elizabeth Gilbert (autorka románu Jíst, meditovat, milovat): Velké kouzlo, která se na nakopnutí kreativity soustředí. 

Múzám zdar!

Autorka textu: Jana Divišová, novinářka a publicistka, content specialista, maminka dvou teenagerů, vášnivá čtenářka od dětství a cyklistka