9 kroků ke knize, kterou si přejete napsat a vydat

Studujte psaní online

Válí se vám v šuplíku rozepsané romány, stokrát seškrtané povídky a deníky s nápady? Pokud sníte o knížce v regálu v tom největším knihkupectví, s pěknou obálkou, kterou můžete otevřít, čichnout si k ní a říct „páni, to jsem napsal(a) já“, přestaňte jen snít, a udělejte zásadní krok k vydání vaší knihy. Tedy napište ji. Jde to a jak začít?

Najděte téma

Abyste mohli psát, musíte vědět, o čem chcete psát. Spontánní psaní samozřejmě není zakázáno, ale dříve či později si téma budete muset určit. Spisovatelka a lektorka psaní Alžběta Bublanová ví o tom své: „Vědět o čem chcete psát je základní předpoklad spisovatele. Neříkám, že to musíte hned vědět, jakmile se pustíte do první věty. Jestli vás popadne psací amok, tak pište a netrapte se tím, že vlastně nevíte co. Po několika stranách se však zastavte a určete si, o čem budete dále psát.“ Když budete vědět, o čem píšete, máte mnohem větší šanci, že knihu dokončíte, než když budete spoléhat na spontánní psaní.

Napište si osnovu

A jste u toho, co nikdo, tedy téměř nikdo, nemá rád. Psaní osnovy. Sice zhruba víte, o čem se chystáte psát, ale že byste to dokázali vyjádřit v několika bodech? Dokážete. Je to jednoduché. Stačí si ke každému bodu v jedné větě říct, co se v daném úseku stane. Tedy nepište životní fáze typu „studium na vysoké“ či „manželství“, ale pojmenujte děj, vymyslete zápletku, jen tak může osnova fungovat. A nebojte se z ní pak uhnout, dělají to všichni spisovatelé. Psaní je proces, a tak je možné, že se příběh vyvrbí jiným směrem, ale vždy si to nové napište do osnovy a zamyslete se nad tím, jestli to jako celek funguje.

Zvolte si formu

To, jestli budete psát v ich-formě, tedy v první osobě, nebo v er-formě, v osobě druhé, si tak nějak psaní řekne samo. Málokdy o tom přemýšlíte. Prostě víte téma, máte osnovu i postavy, tak začnete. Nenapadne vás psát jinak, než jak začnete. Je ale dobré vědět, že se pro formu vyprávění můžete rozhodnout. Pak je důležité držet styl. Obě formy můžete i různě střídat a hrát si s nimi, ale vždy tam musí být záměr. Nikoli omyl. Tedy to, že zapomenete, v jaké formě píšete, a střídáte je nahodile, bez většího smyslu. A jakou formu tedy vybrat? Záleží na vás. Ich-forma je osobitější, ale u er-formy může být vypravěč vševědoucí. Pokud vám jde vnitřní tok myšlenek, jděte do ich-formy. Jestli jste více analytičtí, vyzkoušejte er-formu.

Popřemýšlejte o postavách

Postavy jsou nejdůležitější součástí celého příběhu, protože postavy vytváří emoce. A emoce jsou tím důvodem, proč čtenáři chtějí číst. Takže se s postavou mazlete. Představujte si ji, žijte s ní. Určitě si o ní napište několik slov. Jaká je, co má ráda, co dělá, a pokud píšete román, tak se zamyslete nad tím, jak se promění, kam na konci knihy dojde. Někam dojít musí, jinak bude čtenář zklamaný, a na vaše knihy se bude v knihkupectví prášit. Nezapomeňte na postavy vedlejší, i u nich si udělejte pár poznámek. Mějte na paměti, že si postavy občas dělají, co chtějí. Nemusíte se držet své původní představy o postavách, dovolte jim volně dýchat a žít.

Zapracujte na dialozích

Dialogy jsou těžké. Opravdu těžké a na celém to psaní jedno z nejtěžších. Za prvé to chce mít zkušenosti. Poslouchat a poslouchat, ať máte představu, jak mluví různé sorty lidí a za druhé to chce vědět, že literární dialog je jiný než reálný. I když ho máme odposlouchaný. Dilaog je kratší, výstižnější a ráznější. Také musíte umět dobře balancovat mezi tím, aby dialog byl uvěřitelný, tedy zbytečně nevysvětlovat, a mezi tím, aby z toho aspoň něco čtenář pochopil. A poslední věc: zkuste přímé řeči psát tak, aby bylo zřetelné, kdo to řekl, aniž byste si museli pomáhat takovými těmi věty typu „ona řekla nebo zasmála se.“

 Hotovo? Kdepak, teď je na řadě škrtání a přepisování

Dopsali jste poslední větu a nalíváte si šampaňské… Hotovo však zdaleka není. Teď teprve začne ta pravá dřina. A sice vše po sobě přečíst a být ke svému dílu kritičtí. Čtěte pozorně. Jakákoli pasáž vás začne nudit, pryč s ní. Spolkněte pýchu a přestaňte si myslet, že jste vychytali vše, co by mohlo být nejasné, a dejte to přečíst svému beta čtenáři, tedy někomu, kdo nezaujatě řekne, jestli celý text funguje nebo ne. Je dobré mít betačtenářů několik anebo se porozhlédnout po dobrém jazykovém redaktorovi.

Nakladatele se nebojte

A je tu poslední krok. Málokterý autor se spokojí s tím, že má dopsáno a své dílo uchová v šuplíku. Je jasné, že každý autor chce vidět svou knihu vydanou. Takže začíná další práce – jak knihu vydat. Zkuste své vymazlené dílo poslat nejdříve do těch největších nakladatelství. Napište anotaci, tedy o čem vaše kniha je, a pak si určete cílovou skupinu. Podle toho si nakladatelé, kteří nemají čas číst každý rukopis, co přijde, vybírají, jestli dílo vůbec otevřou.

Hledejte svého pravého nakladatele

Neodpověděli vám z nakladatelství? Většina nakladatelů neodpoví, protože opravdu nemají čas anebo se jim nehodíte do edičního plánu, což jim věřte. Nakladatelé mají svůj plán a nemohou si jen tam mýrnyx týrnyx vydat něco, co se jim nehodí a o čem neví, jestli jim vydělá. Pak začněte posílat své dílo malým nakladatelům. Nemají sice tak rozvinutou distribuční síť, a někteří chtějí finanční spoluúčast, ale je to pořád lepší než šuplík.

Zapracujte na marketingu

Vzhledem k tomu, že malí nakladatelé nemají prostor pro marketing a opravdu nemohou upoutávku na vaše dílo vylepit vedle jezdících schodů v metru, je to na vás. V dnešní době sociálních sítí to není zase tak složité. Kromě toho jsou nakladatelé, kteří tak nějak počítají s tím, že si reklamu zajistíte sami. Například Pointa vám dílo vydá poté, co si vybudujete základnu fanoušků, kteří si dílo předkoupí. Pak je ještě ve hře e-knihy či vydání na vlastní triko. A tady je práce s marketingem více než nutná.

Myslíte vydání své knihy stále vážně? Pokud ano, podívejte se na naše spisovatelské předplatné. Získáte zpětnou vazbu lektorky psaní a spisovatelky Alžběty Bublanové, která vydala již tři knihy a napsání knihy bude více představitelné.

 

Komentáře