Michaela Štěchová: Přání psát tu bylo dlouho

Přinášíme další z rozhovorů se spisovateli, tentokrát s autorkou knih Anna zachraňuje svět a právě vycházející Růže z Jericha Michaelou Štěchovou. Jak se Michaela dostala ke psaní, co jí přijde na psaní nejsnadnější a co naopak nejtěžší a jakou radu by měla pro začínající autory? Čtěte dále…

1. Věděla jste vždy, že jednou napíšete knihu nebo že se stanete spisovatelkou?

Že bych knihu jednou napsat chtěla, jsem věděla už asi v deseti letech. Zda se mi to ale nakonec podaří, jsem si až do vydání první novely netroufla říct. To je asi problém drtivé většiny dnešních prozaiků: člověk se potýká s nedostatkem času. Ze začátku jsem taky řešila, jestli vůbec najdu vhodného  nakladatele. Cesta to tedy byla dlouhá a pochybnosti na ní byly. Ale ano, to přání tu bylo dlouho.

2. Než začnete psát, víte už, jaký žánr to bude nebo se spíše necháváte unést tématem?

Do určité míry nad tím před psaním samozřejmě uvažuju, ale většinou se pak stejně nechám strhnout textem, a teprve později se od nějakého redaktora dozvím, co že jsem vlastně napsala. Netvořím nic na zakázku, ale proto, že mě zrovna něco intenzivně zaměstnává a že toto “něco” musím sama pro sebe nějak zpracovat. Takže prostě píšu podle toho, co mně osobně v tu chvíli něco přináší a co ten konkrétní příběh vyžaduje. Přesnější žánrová diagnóza pak přichází spíše zvenčí.

3. Kde berete nápady pro své knihy?

Ve svém okolí. Mám ohromné štěstí na zajímavé lidi a divné situace. Dlouhé roky se pohybuju v dost pestrém mezinárodním prostředí napříč nejrůznějšími společenskými vrstvami. Navíc jsem ten typ nezdravě zvědavého člověka, co se do věcí vrhá dost po hlavě. Výsledek je takový, že mám okolo sebe témat víc, než je má tvůrčí kapacita. A ne že bych tedy někomu přímo vykrádala životy nebo snad v textech líčila vlastní historky – jen chci říct, že mi pro inspiraci kolikrát stačí vstát ráno z postele.

4. Co vám na psaní přijde nejsložitější a co naopak nejsnadnější?

To se dost mění text od textu. Konkrétně třeba u toho právě vycházejícího románu (Růže z Jericha) pro mě bylo zdaleka největší výzvou vcítit se do postavy Kareema, se kterou se osobně neidentifikuju asi v ničem. Je to mužská postava s jinou kulturní a životní zkušeností, s jiným náboženským přesvědčením a náhledem na svět, s jinou náturou, s jinými zájmy a názory. Vytvořit ho mě stálo ohromné množství rešerší, škrtání a přepisování,  a i přesto si pořád ještě nejsem jistá, jestli to opravdu stačilo, jestli jsem té postavě přece jenom nemohla dát víc. V porovnání s tím mi naopak relativně nenáročné přišlo zachycení každodennosti stuttgartských multikulturních čtvrtí. To je něco, v čem žiju a co je pro mě tudíž snadněji uchopitelné.

5. Myslíte si, že se v psaní dá zlepšovat?

Určitě! Autor bez vývoje je nudný autor.

6. Jakou radu byste měla pro začínající spisovatele?

Naučit se přijímat kritiku. Z té konstruktivní se poučit a tou zbylou se nenechat odradit. Najít si pár upřímných a poučených beta čtenářů, na jejichž názor člověk dá. Nevyhýbat se škrtům. A samozřejmě číst, číst a číst…

Knihy Michaely Štěchové jsou dostupné v knihkupectví anebo zde.

Rádi byste si vyzkoušeli tvůrčí psaní? Mrkněte na naší nabídku kurzů.