Kdy skutečně začíná vaše kniha? První kapitola to není

Možná si myslíte, že vaše kniha začíná první větou nebo první kapitolou. Po letech práce s autory ale stále častěji docházím k tomu, že skutečný začátek knihy leží někde trochu jinde.

Kniha začíná ve chvíli, kdy se pro ni opravdu rozhodnete.

A to je něco jiného než rozepsat nápad.

Když rozepisujete nápad, všechno ještě může být čímkoli. Postava může jít jakýmkoli směrem, příběh se může rozvíjet několika způsoby a vy zatím nemusíte přesně vědět, co z toho nakonec vznikne. Je v tom velká svoboda a také určitý druh opojení.

Možná už dokonce vidíte obálku knihy, představujete si, jak jednou budete svou knihu držet v ruce, a přemýšlíte, co na ni řeknou lidé kolem vás.

Jenže rozepsat nápad a napsat knihu jsou dvě různé věci.

Ve chvíli, kdy opadne první nadšení

Často se setkávám s autory, kteří jsou ze svého nového nápadu skutečně nadšení. A není na tom vůbec nic špatného. Naopak. Bez určitého vzrušení a víry v to, co chceme vytvořit, by se do psaní vůbec nebylo snadné pustit

Ale pak přijde chvíle, kdy novost začne mizet.

Už přesně nevíte, jak pokračovat. Postava se nechová tak, jak jste si představovali. Zápletka vám najednou nepřipadá tak skvělá jako před několika týdny, pokud jste nějakou měli v rukávu. První kapitola, která vás na začátku úplně nadchla, se vám začne zdát obyčejná. A možná vás napadne, že by to celé „blbost.“ nebo by to šlo napsat lépe.

V tu chvíli je velmi snadné otevřít nový dokument a vrhnout se na další nápad.

Ten nový je totiž zase svěží. Ještě jste se v něm nezasekli, ještě jste nenarazili na jeho slabá místa a zatím vás nenutí dělat nic, co je vám nepříjemné. Znovu cítíte vzrušení a možná také úlevu. Najednou máte pocit, že tentokrát by to mohlo být ono.

A právě tady vzniká jeden z nejčastějších začarovaných kruhů při psaní.

Začínáme stále znovu, protože nový začátek přináší lepší pocit než pokračování v něčem, co právě začalo být obtížné.

Nový nápad nemusí být lepší

Jsme zvyklí si myslet, že když se nám nějaký nápad přestane líbit, znamená to, že jsme objevili lepší. Že ten další příběh bude zajímavější, hlubší, nosnější a že právě z něj konečně vznikne ta úžasná kniha, kterou máme někde v hlavě.

Jenže často tomu tak není.

Možná jste jen došli na místo, kde už nestačí samotný nápad a začíná skutečná práce.

Dokud je všechno nové, můžete si představovat všechny možnosti. Jakmile začnete psát do hloubky, možnosti se začnou měnit v konkrétní rozhodnutí. Musíte vybrat jednu cestu a jiné opustit. Musíte se rozhodnout, co vaše postavy skutečně chtějí, co se jim stane a proč. Musíte najít způsob, jak napsat scénu, kterou jste si ve své představě viděli mnohem jednodušeji.

A právě tehdy se může objevit pochybnost.

Je tenhle nápad vůbec dobrý? Umím to napsat? Má cenu pokračovat?

Někdy je odpověď opravdu ne. Některé nápady nemají sílu na celou knihu a je naprosto v pořádku je opustit.

Ale někdy jste se nedostali dostatečně hluboko – svého příběhu, jazyka i hlasu.

Skutečná kniha začíná tam, kde už nevíte

V bodě, kdy začnete o svém rukopisu pochybovat, se rozhoduje o jeho budoucnosti.

Když už vás nepohání počáteční dopamin. Když se vám nechce otevřít dokument. Když máte pocit, že to, co píšete, nestojí za nic. Když vás napadne, že byste měli všechno zahodit a začít znovu.

Právě tehdy stojíte před důležitou volbou: odejít, nebo jít ještě o něco hlouběji.

Neznamená to, že musíte za každou cenu pokračovat v každém rukopisu. Znamená to ale, že není dobré zaměňovat první nepohodlí za důkaz, že váš nápad nestojí za nic.

Psaní knihy totiž není jen o talentu a inspiraci. Je také o schopnosti chvíli vydržet v nejistotě, aniž bychom okamžitě hledali něco nového.

Když se začnete dostávat pod povrch

Ve chvíli, kdy u svého rukopisu zůstanete déle, může se začít dít něco velmi zajímavého. Příběh se postupně přestává podobat tomu, co jste si o něm představovali na úplném začátku. Anebo naopak se mu dokáže více přiblížit.

Postavy vás mohou překvapit. Zjistíte, že některá původně důležitá část příběhu vlastně důležitá není, zatímco něco, čeho jste si zpočátku skoro nevšimli, začne získávat na síle.. Možná objevíte téma, které jste při prvním nápadu vůbec neviděli. A možná postupně zjistíte, že ve skutečnosti píšete o něčem mnohem osobnějším, než jste původně zamýšleli.

Tohle všechno ale vyžaduje čas.

Když utečete pokaždé, když začne být psaní obtížné, můžete utéct právě ve chvíli, kdy se váš text začíná stávat skutečně zajímavým.

Psaní není vždycky poetické

Samozřejmě existují chvíle, kdy psaní působí jako zázrak. Slova přicházejí jedno za druhým, věty se propojují a vy máte pocit, že vás něco vede. Najednou víte, co má postava říct, kam má příběh pokračovat, a máte radost z toho, že něco, co ještě před chvílí existovalo jen ve vaší hlavě, začíná existovat na papíře.

Ale k těmto chvílím často vede i spousta úplně obyčejné práce.

Někdy je potřeba si vyhrnout rukávy, dát si double espresso, promnout si vlasy a pustit se znovu do odstavce, který jste už třikrát přepsali. Někdy je potřeba přiznat si, že scéna nefunguje, a hledat proč. Jindy zase napsat něco, čemu zatím sami úplně nerozumíme, a nechat si čas, aby nám to později začalo dávat smysl.

Nikdy totiž nevíte, kdy se z práce stane objev.

Kdy tedy vaše kniha skutečně začíná?

Možná opravdu první větou. A možná ještě o kapitolu dřív.

Možná začíná ve chvíli, kdy už máte možnost odejít k novému nápadu, protože ten současný přestal být jednoduchý a opojný, a vy se přesto rozhodnete zůstat – ve chvíli, kdy si dovolíte zjistit, co je pod povrchem.

Kdy přijmete, že budete pochybovat, že některé stránky nebudou dobré a že možná část textu jednou zahodíte. Kdy přestanete očekávat, že každý den budete vědět, jak pokračovat, a začnete důvěřovat samotnému procesu.

Ne každé zaseknutí znamená, že vaše kniha nemá smysl.

Někdy je to naopak místo, kde skutečná kniha teprve začíná.

A možná právě tady se také ukazuje rozdíl mezi člověkem, který má spoustu nápadů, a člověkem, který jednou drží v ruce hotový rukopis.

Chcete svou knihu opravdu napsat?

Otevírám první živě vedený online skupinový kurz tvůrčího psaní.

Čeká vás 12 týdnů společného psaní, během kterých se nebudeme věnovat pouze teorii. Budeme pracovat s vašimi konkrétními rukopisy, vašimi příběhy a vašimi autorskými hlasy.

Do kurzu jsem vložila všechno, co jsem se za více než dvanáct let práce s autory o psaní naučila a co se stále učím. Najdete v něm teorii tvůrčího psaní, praktická cvičení a otázky, které mohou váš text posunout dál, ale také zkušenosti z mentorské praxe a především mou zpětnou vazbu a osobní pohled na vaše psaní.

Na konci kurzu můžete mít sepsaný rukopis, na který budete pyšní. A pokud ještě hotový nebude, měli byste alespoň mnohem lépe vědět, co váš rukopis potřebuje a jak v něm pokračovat.

Protože každá kniha vzniká jinak.

Nechci vás naučit napsat knihu podle nějakého univerzálního návodu. Chci vám pomoct najít způsob, jak napsat tu vaši.

Více info, termíny a přihlášku najdete zde.

Kdo jsem?

Jsem Andrea a už více než 12 let provázím autory jejich psaním.

Psaní miluju a baví mě ho následovat. Zajímá mě, kam chce příběh jít, co se děje s hlasem autora, proč se někdy text rozběhne a jindy se zasekne, a především co může autor udělat pro to, aby se jeho příběh, hlas i rukopis mohly dál rozvíjet.

Nejsem spisovatelka, která vám bude říkat, jak máte psát. Jsem mentorka, která za roky práce s nejrůznějšími autory poznala, proč se některé věci v psaní dějí a proč někdy ne.

Více o mně se dočtete tady.

Rozepisujete nápad, nebo už skutečně píšete knihu?

Pokud vás zajímá, kde se právě ve svém psaní nacházíte, připravila jsem krátký kvíz. Možná vás jeho výsledek překvapí.

KVÍZ OTEVŘETE TADY.