Když se pustíte do psaní, často si říkáte, že uvidíte, co se z toho vyvrbí. Anebo když už píšete, víte většinou co, a jedete si ve svých detektivkách, hororech nebo sci-fi. Změna žánru nebo alespoň zamyšlení nad tím, co chcete psát, vás však donutí něco napsat jinak, a ve svém psaní se posunout. Proklepněte si vaše poznatky z literatury a popřemýšlejte, jak čtenáře překvapit…
Než se pustíte do samotných žánrů, tak jen ve zkratce pár literárních termínů. Literatura se z hlediska základní formy dělí na poezii a prózu. Pak máme literární druhy, to jsou lyrika, epika, drama a jejich prolínání se, například lyrický epos. A nakonec jsou tu literární žánry. Těmi nejznámějšími jsou povídka, novela a román. To je nejzákladnější dělení. Jenže tak jednoduché to není. Žánry se ještě dělí například na psychologický román, detektivní příběh, komedie, historický román, epitaf, červená knihovna, cestovatelský či dobrodružný román, kronika, legenda nebo fejeton. A to je jen malý výčet. Žánrů je desítky, a pokud byste měli touhu je všechny nastudovat, tak doporučuji Encyklopedii literárních žánrů.
Prvních několik větiček si klidně napište a netrapte se, co to bude za žánr. Když pnutí musí ven, tak zkrátka musí ven. Nedělám to jinak. Napadne mě nějaké literární scéna, a já nečekaně políbená múzou vstávám, ač nerada ve tři hodiny v noci, musím nutně napsat půl strany příběhu, o kterém jsem ještě včera nevěděla. Tady je asi zbytečné se trápit otázkou, jestli z toho bude povídka nebo psychologický román o pěti set stránkách. Nicméně po nějaké době psaní je nutné si žánr ujasnit. Minimálně to, jestli budu psát povídku či delší text jako je novela nebo román. Protože v případě delšího literárního útvaru je vhodné si napsat osnovu a charakter postav.
Většinou vám téma napoví, jaký si máte zvolit žánr. Pokud máte ve vašem spisovatelském hledáčku vraha a zápletku jak hrom, nabízí se detektivní román, popřípadě psychologický román s detektivní zápletkou. Chcete-li sepsat naše zážitky z cest, hodí se cestovatelský román. Téma a žánr spolu úzce souvisí. Je dobré mít přehled o tom, jaké druhy témat se nejčastěji pojí s typy žánrů.
Proč nenapsat o vrahovi bajku nebo fejeton? Baví vás sci-fi a zároveň detektivky? Detektivní sci-fi bude určitě něco, čím čtenáře překvapíte. A když už jsme u toho sci-fi, tak to nemusí nutně znamenat, že budou všude pobíhat mimozemšťany a veškeré technologie se zblázní. Tak třeba Tma od Ondřeje Neffa má značné prvky sci-fi, protože se tam děje něco, co se normálně neděje, jednoho dne přestane fungovat elektrika a veškeré přístroje na baterky, a nastane jeden velký chaos, ale dílo se vyznačuje také jako psychologický román, a rozhodně není jen pro milovníky sci-fi. Jde o to popřemýšlet nad tím, jestli nejde napsat nějak jinak například pohádka, pověst či báseň, a čtenáře překvapit.
Začali jste psát povídku a najednou koukáte, že píšete román? Chtěli jste napsat pohádku pro děti, ale je to spíše komedie pro dospělé? Není nutné se striktně držet toho, co jste si určili na začátku. Platí to samé, co platí u osnovy a charakteru postav. Měnit můžeme cokoli i za pochodu. Tvorba je neustálý proces, a bylo by na škodu se násilně držet toho, co máte napsané ve vašich poznámkách, když cítíte, že chcete jít jiným směrem, či si dokonce průběh díla o to samo říká. Co je ale důležité, vše pak sjednotit. Jde o to si v průběhu psaní neustále ujasňovat, co píšete, a umět to pojmenovat. Tohle se vám bude hodit hlavně pro budoucí nakladatele, abyste jim pak na dotaz, co jim to přinášíte za rukopis, nemuseli odpovídat „prostě něco, mělo to být sci-fi, pak bajka, a teď ani nevím.“
Autorka: spisovatelka a lektorka psaní Alžběta Bublanová