Jak naplánovat příběh

Spousta autorů chce prostě psát tak, jak chce, nechat se unášet na vlně kreativity, spontánnosti a neřešit žádné dopředu dané mantinely. Příběh ale občas potřebuje plán a osnovu.

K tomu chci říct dvě věci: za prvé to, že si dopředu řeknu, o čem chci psát, se nemusí nutně bít s tím, že jsem umělec každým coulem a za druhé, pokud mám chuť na spontánní psaní bez osnovy, klidně. Člověk si má přeci jen vyzkoušet vše, a spontánním psaním je dobré začít. Ale pokud se chcete pustit do delšího textu, bez osnovy to nepůjde. Krom toho, že si vyzkoušíte psaní bez přípravy, zkusíte si ho i s přípravou. Třeba vás překvapí, že psaní osnovy zas taková otrava není. 

Osnova není jen pět bodů

Všichni si ještě pamatujeme ta cizí slova, která jsme psali před každou slohovou prací, a sice expozice, kolize, krize, peripetie a katastrofa. Někde se možná jen osnova okleštila na úvod, stať a závěr. Má to cenu, respektive má cenu si dílo rozkouskovat na více části, ale to není vše.

K udržení čtenářově pozornosti je určitě dobré napětí rozdělit minimálně do tří časových úseků

Jenže tím příprava rozhodně nekončí. Osnova není jen to, že si napíšeme pět bodů, které když bychom zapomněli, máme stále po ruce. Je to obrovská síť, kam si dopředu napíšeme nejen děj, ale i různé detaily.

Co tam napsat?

Určitě si lámete hlavu s tím, co do osnovy napsat. Do každého bodu je nutné napsat ve zkratce děj, tedy to, co se tam stane, jak se posune příběh. Jde o zvrat v ději. Co nedoporučuji, jsou obecné termíny typu „doba na vysoké škole“ či „na dovolené“. Místo toho napište, co se na té vysoké škole či dovolené stane. 

Osnova není neměnná

Není rozhodně nutné a vlastně ani žádoucí, abychom osnovu a celou psychologii postav napsali dopředu a pak s tím vůbec nehnuli. Osnova není pevná, žije tak, jako žijí naše postavy a občas si jdou směrem, o kterém jsme nevěděli. A tady je důležité říct, že rozhodně není řešením se na osnovu vykašlat s tím, že se to stejně bude vyvíjet samo.   

Není totiž ani dobré napsat si osnovu dopředu a už s ní nehnout.

S osnovou je to zkrátka mnohem složitější. Je dobré si osnovu napsat a pak ji průběžně doplňovat a neustále o ní přemýšlet. Osnova se stále vyvíjí, žije spolu s textem, je to tvůrčí proces. Bylo by fajn nějakou tu osnovu a ponětí o vývoji postav mít s tím, že za pochodu se bude dolaďovat a vylepšovat.  

Stačí pár řádků nebo to chce graf?

Je na každém z nás, jestli si namalujeme bublinu, kde bude jádro příběhu a k ní budou přibývat další a další, nebo si budeme psát malé poznámky na útržky papíru či do nějakého sešitu, tohle vše je jen pro nás. Důležité je, abychom se v tom vyznali a měli hodně prostoru pro případné doplnění. 

Osnova je jen vaše, dělejte si ji po svém 

Přesný návod, jak psát osnovu, neexistuje. Já ji doporučuji psát a počítat s tím, že s ní budu různě hýbat a postupně ji doplňovat. Pokud vám ale vyhovuje mít osnovu fakt detailně vyšperkovanou, než se pustíte do první věty, tak to tak dělejte. Pokud si ale potřebujete napsat nejdříve pár odstavců či dokonce stran, abyste chytli slinu na psaní a pak si teprve rozmyslíte, kudy se příběh bude odvíjet, tak klidně.

Příprava se hodí 

Pokud se pouštíte do psaní delšího textu, kromě jedné stránky na osnovu si připravte rovnou celý sešit. Pište si tam vše, co vás k danému textu napadne, jakým stylem chcete psát, jak budete příběh vyprávět, tedy jestli v ich-formě či v er-formě. Rozdíly mezi oběma způsoby si řekneme později v jiném článku. A v neposlední řadě si určíte kompozici, i tohle slovo zní dost hrozivě, ale jde jen o to, jak příběh vystavíte, jak ho čtenáři předložíte, jestli začnete například hezky od začátku, zpětně či paralelně. 

Jaké budou mé postavy?

V neposlední řadě je dobré se zamyslet, co budou naše postavy zač. Jaké jsou, jak vypadají, kolik jim je, co dělají. Tohle vše může, a vlastně by měla, příprava obsahovat. A mějte na paměti, že i postavy se budou měnit. Takže je dobré mít o nich na začátku nějakou představu s tím, že se jejich profil bude během samotného psaní vykreslovat a vše je nutné si zapsat, jinak v tom budete mít guláš a nebudete vědět, jestli jde o milou obětavou holku, co má ráda k snídani suchý rohlík nebo proradnou mrchu, co se nespokojí ani s omeletou. 

Autorka: Alžběta Bublanová, spisovatelka a lektorka psaní