Alžběta Janečková: Beta čtenáře si vybírejte stejně jako svého kamaráda

Přinášíme další z rozhovorů, tentokrát se zakladatelkou Beta čtenářského klubu, překladatelkou, vášnivou (beta) čtenářkou Alžbětou Janečkovou. V čem vidí potenciál textu, výhody zpětné vazby beta čtenáře a podle čeho byste si měli svou „betu“ vybírat?

Čeho si na textu jako beta čtenářka všímáš?

Úplně na začátku se podívám na délku textu. Podle toho se naladím nebo čtení odložím na klidnější část dne. Druhá věc, které si všimnu jsou jména postav. Občas ve mně evokují něco zajímavého, a občas mě tahají za uši. Pak text prostě čtu. Musím říct, že dost rychle, Zároveň si píši do komentářů svoje čtenářské dojmy. Jako třeba: Tady jsem úplně na jehlách, co bude dál. Nebo: Tady jsme se ztratila v postavách a musela se vrátit o stránku zpět, abych věděla, co se děje.

Jakmile text dočtu, shrnu svoje celkové dojmy, nebo spíš vypíchnu to, co ve mě po přečtení zůstalo. Je to takový můj osobní indikátor kvality. Důležité podle mě je, aby ve čtenáři nějaký ten obraz nebo dojem z textu na konci zůstal. A tím nemyslím otisk typu: To jsem se ale nasmála. Spíš něco ve smyslu: Ta postava byla podobná mému spolužákovi, kde je mu asi teď konec? No a nakonec text lehce projedu a označím slova, co mi nesedí nebo zní jako klišé. Zbytek nechám autorovi, ať se mu z toho zavaří klávesnice a hlava!

Jak poznáš, že má text potenciál?

Potenciál pro mě text má, když je na něm vidět, že byl několikrát s péčí přepsaný a upravený. Takový text nemusí být bez chyb, ale určitě by měl být koherentní, to znamená že všechno v něm dává smysl, tedy že každé slovo, a dokonce i spojka má svou logiku. Také má pěknou slovní zásobu, která se hodí k danému žánru. Taky je trochu pročištěný od blbostí typu jsem/jsme a má za čárkou mezery. No a nakonec vidím potenciál v tom, že mě ten autor zaujme. Může mě znechutit motivací postav, šokovat dějovou linií, mile překvapit pointou nebo potěšit metaforou. Není nutno, aby se mi to líbilo nebo abych s tím hodnotově souznila, ale musí mě to zasáhnout.

S jakými chybami se nejvíce setkáváš?

Můžu říct, že nejvíc asi vnímám nevhodnou slovní zásobu jako třeba
archaismy. Chápu touhu po originalitě, ale ne za každou cenu. Pak stereotypní slovní obraty, které se už roky užívají k vykreslení dané situace. Jako třeba XY zatřásla hustou kšticí a prameny vlasů odhalily její pronikavý pohled. Další věc, kterou čítám, je hodně zhuštěný text s přehršlí nápadů, ve kterém ale ve finále žádný nevynikne. To je pak škoda. Všechno se ale dá napravit.

Co může beta čtenář autorovi přinést?

Opravdu spoustu věcí: empatický vnější pohled. Není to ani kamarád, který je mnohdy nadšený z toho, že píšete, a který vám vše odkývá, ale není to ani editor, kterého si třeba i zaplatíte a po jehož zásahu vám klesne sebevědomá na nulu. No a není to ani učitel češtiny, který pro chyby nevidí kouzlo psaní. Nakonec to není ani nikdo anonymní na internetu, kdo o pauze na oběd otevře Facebook a napíše to první, co ho napadne a za minutu na to zapomene, načež vy se z toho pak další dva dny hroutíte.

Jak si vybrat toho správného beta čtenáře?

Stejně jako kamaráda. Musíte si rozumět. Spíš než na poprvé hned sdílet vaše dílka, stojí zato poslat e-mail a představit se, vysvětlit co a proč a za jakých podmínek píšete. Nebo pokud lovíte i mimo virtuální svět, vyberte někoho, kdo také píše nebo psal, rád čte, a třeba i podobné knihy jako vy. Někdo, kdo vás inspiruje a je otevřený.

Může se stát beta čtenář kdokoli?

To je záludná otázka. Já bych řekla, že kdokoliv, kdo umí taktně sdělit kritiku a kdo psaní a tvorbu bere vážně. Myslím, že v Čechách jsme trochu deformovaní prostředím, ve kterém jsme vyrostli. Kolik učitelů jste za život potkali? A kolik z nich vám umělo něco opravit, aniž byste se za svoje chyby styděli? Nebo podat pomocnou ruku? Nebo vás v životě nasměrovat? Myslím, že betačnenáře můžou dělat všichni, kteří jsou schopní se vcítit do kůže autora.

O Alžbětě Janečkové

Alžběta pochází z Plzně, kde vystudovala Církevní gymnázium a pak angličtinu a francouzštinu na pedagogické fakultě a také kulturní management. Pracovala jako učitelka a asistentka ve Francouzské alianci a přispívala také na blog Světy literatury. Momentálně se živí jako lektorka a překladatelka na volné noze. Mnohem blíž než ke psaní měla odjakživa ke čtení, literatuře a jazykům. To se ale změnilo v roce 2016, kdy se trvale přestěhovala do západního Španělska. Od té doby zahání stesk po domově a tvůrčím psaním v rodném jazyce a neúnavnou komunikací s lidmi, kteří také putují kreativní cestou. 

Jak poskytnout zpětnou vazbu na text? Přečtěte si manuál dobrého beta čtenáře nebo se přihlašte na workshop Jak pracovat se zpětnou vazbou.

Rozhovor připravila Andrea Selzerová.