7 rad, aby vám psaní nezhořklo

Psaní je radost, psaní je náplň, psaní je životní nutnost. Tak a teď odhoďme masky a přiznejme si, kolik z nás pochybovalo, jestli v psaní pokračovat. 

Tak jako všechny činnosti, tak i psaní nám může někdy zhořknout. Ale byla by škoda hodit pero do kouta a už nikdy nic nenapsat. Pocit marnosti můžeme mít kdykoli během psaní, vůbec nemusí jít o nějaké vyčerpání po letech, ale nesnáze mohou přijít v jakékoli fázi. Pojďme se podívat, co s tím.

Jak jen začít…

Pokud jste zoufalí už na začátku, zakažte si myšlenky typu „tak asi na to nemám, no“. Spousta autorů je totiž bezradná už na první stránce. Někdy to trvá se rozepsat a pomůže, když si uvědomíte, že psaní jste vy a vaše nejniternější myšlenky, se kterými si různě hrajete, můžete vše. Na to pamatujte, hlavně v začátcích, kdy máte pocit, že to prostě nejde, že se neumíte rozepsat. No jasně, že ne, když se bojíte. Podívejte se na Kafku a jeho Proměnu.  „Když se Řehoř Samsa jednou ráno probudil z nepokojných snů, shledal, že se v posteli proměnil v jakýsi nestvůrný hmyz,“ začíná hned v úvodu. Je vidět, že on se toho nebál, ani vy se toho nebojte.

Pilovat, opravovat, škrtat můžete později, ale první větou skočte do toho po hlavě a nebojte se, že budete jiní. Chcete být jiní. Říkejte si: Chci šokovat a napíši první větu takovou, že z ní spadnete na zadek.

Jak začít psát a nepřestat? Přijďte na workshop tvůrčího psaní a rozepište se za tři hodiny jedna báseň!

Psaní je proces, nelekejte se ani negativních fází 

Bezradnost a pocit jakési vyčpělosti můžou přijít i během psaní. Jedna z našich studentek se ptala, co má dělat, když se, zatímco píše už dva roky román, změnila, posunula a nyní nechápe původní ideu díla, a už je někde jinde, než byla kdysi, kdy začínala knihu psát. To se stává, člověk se mění a s ním i názory, ale na pokračování v psaní by to nemělo mít vliv. Tedy vliv ano, ale ne negativní. Protože i postavy a děj se vyvíjí.

Pokud se vám to někdy stane, napište nyní svoje stanovisko, napište si, co nyní chcete říct a podívejte se, zdali přeci jen nejde něco čerpat z toho, co jste už napsali. Smíchejte dohromady vaše minulé já s tím současným. Psaní je proces a tak není divu, že se ledacos mění, různě posouvá, vy coby autoři zvažujete možnosti a váháte, zdali to, co píšete, je dobré. 

Věděli jste, že i Stephen King je takový pochybovač, že první verzi svého díla Carrie dokonce hodil do koše. Takže pochybnosti má spousta spisovatelů. A kdo mu pomohl? Jeho manželka, která si díla všimla, přečetla a řekla mu, co by ona zlepšila. A jsme u toho, pokud máte uprostřed díla pochybnosti, pobavte se s někým o tom, třeba vás popostrčí tím správným směrem. 

Nebuďte na psaní sami a pište pod vedením spisovatelky a zkušené lektorky Alžběty Bublanové: Miniakademie tvůrčího psaní.

Ach, ty konce..

Závěrečná fáze psaní sebou přináší frustraci. Jak to skončit? Je to vůbec dobré?  I tady platí, že je to vaše hra a vy si můžete hrát, jak chcete. Zkuste vymyslet více konců a pak se rozhodnete pro jeden. S koncem bývá potíž, to vím z vlastní zkušenosti a někdy mi trvá opravdu dlouho, než napíši poslední tečku, i když už půl roku říkám, že finišuji. Říkejte to taky a dejte si na čas. Hledejte to správné zakončení, skládejte vaše dílo jako skládačku a jednoho dne to do sebe zapadne. 

Dávejte si cíle

Třeba nepíšete román, ale jen krátké povídky či básně. Klidně. I to se počítá. Aby vás psaní bavilo, je žádoucí si klást drobné cíle. Protože cíl, že z vašeho románu udělají divadelní představení a natočí hollywoodský trhák, je hodně za horizontem, notabene, když ještě žádný román třeba ani nemáte. Takže pěkně popořádku. Napsat povídku. Dát ji někomu přečíst. Zúčastnit se autorského čtení. Nechat ji otisknout v časopise. Atd. 

Začněte malými texty

S tím souvisí i to, že se musíme chválit a připomínat si dosavadní úspěchy. Aby nějaké byly, začněte něčím malým. Obecně svým studentům v Kurzech z obyváku radíme, aby začínali krátkým textem. Vyhnete se pak problémům, které vás mohou odradit, protože nebudete mít potřebnou praxi. Je mnohem jednodušší zahodit dvoustránkovou povídku než půl románu o dvě stě stranách. Další důvod, proč můžete stagnovat v psaní je ten, že se stále vracíte k tomu, co máte rozepsaného. Ano, je dobré věci dokončovat, ale pokud si najednou vzpomenete, že máte v šuplíku deset let starý začátek vašeho románu, raději napište nový. 

Literatura jako odkaz našeho světa 

Možná jste už vydali, konečně máte v ruce voňavou, opravdickou knihu a točí se vám hlava štěstím. A nebudu vám lhát. Pár dní, týdnů, měsíců po tom opojném pocitu přichází teprve hořké chvíle. Protože většinou se neděje nic. Nejste na prvních místech nejčtenějších knih, nezvou si vás do televizních pořadů, nevidíte v metru nikoho, kdo by si četl vaši knihu. Ale i když se nečtete tak zběsile jako knihy Patrika Hartla, nezoufejte. Svého čtenáře si najdete. 

Je sice pravda, že píšeme pro čtenáře, ale můžeme se chlácholit i faktem, že literatura nejsou jen příběhy, které baví lidi, ale že je odkaz našeho světa, že má svůj význam, i když není čtenářů moc. Kdo ví, třeba se budete číst za sto let. Napsáno to je. Nebo budete inspirovat jiné. Víte, že je řada knih, které se z literárního hlediska berou jako skvosty jen proto, že jsou v něčem nové, inspirující, i když je čtenáři nevzali moc na milost? Třeba někdy vezmou. 

Na slávě a prodeji svých knih musíte pracovat 

Chcete-li ale uznání ještě za svého života a toužíte po tom stát se populárním autorem co nejdříve, jděte tomu naproti. Propagace, propagace a propagace. V dnešní době vychází velké množství knih a je naivní si myslet, že zrovna ta vaše vynikne, když tomu trochu nepomůžete. Opravdu, svět se v tomhle změnil, a je spousta prostředků, jak dát o sobě vědět: sociální sítě, spolupráce s knižními blogery či novináři, komunikace se čtenáři a autorská čtení. A hlavně pište dál, málokdy se totiž stává, že je spisovatel slavný hned po prvním románu. Dejte čtenářů čas a prostor, aby vás poznali. 

Jak se jako autor zviditelnit a kde najít své čtenáře? Mrkněte na záznam Autorský profil: jak dát o sobě vědět.

Autorka článku: spisovatelka a lektorka tvůrčího psaní Alžběta Bublanová

Tento text zveřejněný na webu kurzyzobyvaku.cz je autorským textem. Bez vědomí autorky a jejího psaného svolení ho nelze kopírovat a přebírat na svůj web. Sdílení na FB s plným odkazem je v pořádku. Pokud chcete texty na svém webu publikovat, prosím napište na e-mail: kanclik@kurzyzobyvaku.cz