Jsou spisovatelé, kteří už od prvního slova vědí, co budou psát. Jak jejich příběh dopadne, jaké budou postavy, způsob vyprávění, a hlavně vědí, jaký žánr píší. Nemám nic proti pár slov nebo i stran bez jakékoli vize, řešit věci za pochodu a počkat, až se to nějak vyvrbí. Je ale důležité nezapomínat na to, že dříve nebo později si musím říct, co jsou moje postavy zač a jaké je hlavní téma. To samé platí i u žánru. Vyčkávání na to, kolik stran bude mít moje dílo a podle toho posoudím žánr, je cesta do pekel.
Vymezení žánru patří do literární teorie, ale není na škodu o nich něco vědět. Přesto si coby spisovatelé můžete dovolit vymýšlet nové žánry nebo je různě míchat. O jejich zaškatulkování ať se pokusí literární vědci. Různě žánry kombinujte, pokud vás to láká. Nikde není psáno, že sci-fi pohádka nebo například psychologický cestopis nepůjde na dračku. Jednou z hodně příjemných spisovatelských her je využití žánru, který se tváří jako dokumentární, ale pravdivého na tom nebude zhola nic. Například zcela vymyšlená kronika o jednom neexistujícím městečku? No, nelákalo by vás si něco takového přečíst?
Je sice pravda, že romány mívají většinou několik set stran, novely okolo stovky a povídky zhruba tři strany, ale to není jediné měřítko žánru. Pokud bych jen ve stručnosti měla říct, jak se vyznačuje román, bylo by to asi nějak takhle: postavy v něm odněkud někam jdou, tedy vyvíjejí se, a to v čase i prostoru. Postav v románu většinou bývá přehršel, a tím pádem i dějových linek. Novela je oproti němu sevřenější a sleduje jen jednu dějovou linii, která vyústí v pointu. Ani v povídce není více dějů, a kolikrát tam děj není žádný, a vystačíme si i s popisem jedné malé chvilky a můžeme si dovolit být lyričtí.
Zatím jsme si řekli něco málo o třech nejklasičtějších a často nejpoužívanějších žánrech. Nicméně žánrů je opravdu tolik, kolik je listí na stromě. Namátkou můžeme zmínit například bajku, pohádku, epos, melodrama, rozhlasovou hru, satiru či humoresku. Pokud byste se chtěli inspirovat, nahlédněte do knihy s názvem Encyklopedie literárních žánrů, má téměř sedm set stran a celá se zabývá právě žánry. Žánry mají své typy, to znamená, že se dělí dál a například v případě románu tak můžeme mluvit o několika druzích, třeba psychologický, historický, humoristický či pikareskní a mnohé další. Podžánry najdete i ve fantasy literatuře, která se dělí například na dark či pohádkové fantasy.
Pokud zvažujete změnu žánru, nezapomínejte na žánrové spektrum v oblasti lyriky, ale abychom začali od začátku, tak literatura se dělí na epiku (kam patří například právě román), lyriku a drama. A lyrické žánry jsou namátkou básně, písně či žalmy. Často opomíjené je i drama, přitom je řada malých divadelních spolků, které se potýkají s nedostatkem divadelních předloh.
Většinou pod pojmem tvůrce textů vyvstane podoba spisovatele, který píše román nebo básníka, co tvoří poezii. Jak jsme se ale zmínili výše, možností je více. Pokud vám nejde z jakéhokoli důvodu vtěsnat váš příběh do románové podoby, neházejte flintu do žita. Ukázat světu váš příběh můžete v různých podobách, například právě divadelní hrou nebo co zkusit napsat filmový scénář či rozhlasovou hru?
Romány jsou v současné době nejčtenějším útvarem, ale nebylo tomu tak vždy. Eposy se sice dneska už nečtou, ale sem tam nějaký odvážlivec stvoří moderní epos a zaujme už jen tím, že přišel s něčím jiným. Stačí zapátrat, jaké žánry byly oblíbené napříč staletími, a aspoň na zkoušku si nějaký napsat. Co takhle pověst? To je žánr, který je stále oblíbený a mnoho lidí si rádi přečte napůl smýšlené historky o místě, které navštíví. Znáte knihu Černá sanitka a jiné příběhy od Petra Janečka? Svého času tahle kniha slavila úspěchy a mezi čtenáři byla hodně oblíbená. Ale abychom se neobraceli jen do minulosti, i nyní je z čeho vybírat, na vzestupu jsou komiksy a paměti.
Autorka článku: Alžběta Bublanová, spisovatelka a lektorka tvůrčího psaní
Chcete se podívat pod pokličku tvůrčího psaní? Vyzkoušejte naše kurzy.