10 důvodů proč nezačínat s psaním

1. Pokud budete psát, hrozí, že něco napíšete, a co s tím pak budete dělat? Šuplíky, obzvlášť ty z Ikey, jsou hrubě poddimenzované.
2. Nepiště, mohl by to někdo číst a pak se s vámi o tom třeba i chtít bavit. V horším případě by vám i mohl ukázat, co píše on a třeba vás i něčím obohatit.
3. Nepište, co by řekli rodiče a kamarádi ze střední a hlavně sousedka babi Maruš?
4. Psaní je neskonalá nuda a hraničí s podivínstvím. Neblbněte a buďte normální, choďte do práce, na pivo a kupte si čistokrevního psa.
5. Psaní není zdravé, zablokujete si krční páteř a ucpete karpální tunely. Na druhou stranu, bolest je dobré konverzační téma. Třeba do tramvaje. Takže možná si najdete nové kamarády.
6. Můžete mi dát příklad nějakého sympatického spisovatele nebo spisovatelky, kterému byste svěřili na hlídání děti? Předem děkuji.
7.  Na psaní je skoro nejhorší to, že s ním málokdo přestane. Vážně. Raději ani nezačínejte, protože hrozí, že budete psát celý život.
8. Hlavně nepiště knihy. Jsou dlouhé, těžké, chytají prach (chudáci alergici), jsou většinou nudné a v podstatě je nikdo nečte.
9. Ten kdo píše, ten přemýšlí. To je to, co chcete od života? To je to, k čemu vás maminky a babičky vychovaly?
10. Pokud už jste na tom tak bídně, že máte hotový rukopis, raději ho nevydávejte. Je to jako krok do neznáma. Nedejbože by se vám mohlo stát něco nepředvídatelného jako úspěch nebo neúspěch. A co pak?

Pokud výše uvedené dokážete překonat, začněte s našimi proklatě dobrými kurzy tvůrčího psaní.

Autorka článku: provokativní Alžběta Janečková, která vede betačtenářský kroužek a kterou si můžete poslechnout v jejích neméně provokativních knižních recenzích