Vnímat sami sebe a okolí, abyste mohli vyprávět příběhy

Marie Niček si ze svých koníčků – tance a psaní – dělá práci a naopak. Proto působí jako novinářka ve víkendových přílohách LN a dokončuje výcvik tanečně-pohybové terapie. Píše také pro portály tance a působí jako PR. V minulém roce ji vyšla první povídka Už nezapomenu v antologii Můj první polibek. Zdá se, že se Marii daří skloubit zdánlivě neskloubitelné obory: vědomého pohybu a psaní…

Jak souvisí pohyb s tvůrčím psaním?

Stejně jako slova, i naše tělo je komunikační prostředek, jímž se vyjadřujeme. Často to jde neverbálně mnohem snadněji, výstižněji a pravdivěji. Tělesný prožitek mi pomáhá pochopit, co se ve mně děje, a lépe se mi pak nacházejí i slova. Skrz práci s tělem se mi vytříbily smysly – více si všímám toho, co vidím, slyším, cítím…, a je to skvělá praxe pro literární popis, ať už postav, nebo prostředí. Spontánní pohyb mi také pomáhá se uvolnit, a z jednoho flow (tělesného) se mi pak snáze dostává do flow tvůrčího.

Proč si myslíš, že by autoři měli pracovat se svým tělem?

Pracovat se svým tělem znamená být ,,tady a teď“, cítit, prožívat, vnímat sám sebe a okolí – a to všechno autoři potřebují, aby mohli vyprávět své příběhy. Psaní se někdy jeví hlavně jako mentální činnost, kdy musíme zapojit mozkové buňky, je ale mnohem více intuitivní a pocitové, než by se mohlo na první pohled zdát.

Jak tvá praxe vědomého pohybu ovlivňuje profesi novinářky?

Skrz vědomý pohyb poznávám samu sebe, svoje pocity, potřeby. V každodenním životě mi to potom pomáhá dělat věci, které opravdu dělat chci a dávají (mi) smysl, i v interakci s ostatními a napojit se na druhé. Díky vědomému, spontánnímu pohybu se také dokážu uvolnit, je to pro mě určitý způsob meditace. Lépe pak zvládám náročnější, stresové situace. Pokud se mu věnuju hned po probuzení, je to úžasný způsob, jak se naladit na nový den.

Jak jsi vlastně přišla ke spojení psaní a pohybu?

Psala jsem si už odmalička, takže nebylo velkým překvapením, že jsem silné lidské příběhy začala poté vyhledávat a vyprávět i ve své profesi. Před pár lety jsem se ke svému koníčku z dětství vrátila a zkouším psát i pro radost. A pohyb? Miluju tanec, čím dál víc jsem ale cítila potřebu vyjádřit se svobodně bez daných kroků a choreografie. Naprosto mě uchvátila lekce autentického pohybu, která mě dovedla ke studiu tanečně-pohybové terapie…a zde se to zase propojuje s těmi lidskými příběhy. Zkrátka psaní a pohyb jsou moje terapie.

Máš své rituály v procesu tvorby? Jaké to jsou?

Moje rituály nepatří zrovna k těm, které se autorům většinou doporučují, protože se říká: pište kdykoli a kdekoli. Pro mě je ale psaní rituál sám o sobě, takže si na tvorbu vždy vyhradím speciální čas a speciální místo, kde se cítím dobře – například v oblíbené kavárně nebo na chalupě. Skoro nikdy nepíšu doma – není to pro mě (bohužel) rutina. 

Co bys osobně doporučila začínajícím a pokročilým autorům?

Sama sobě říkám: piš, piš, piš a nenechej se nikým (a hlavně sama sebou) odradit!

Prozkoumejte a rozšiřte možnosti svého pohybu, nalaďte se na své tělo a vlastní tvořivost. Z netradičního workshopu Rozhýbej své psaní si odnesete pohybovou meditaci, které vzpruží vaši kreativitu, flow a náměty k psaní.

Marie Niček po dokončení studií multimediální žurnalistiky v Londýně a ve Španělsku nastoupila do Lidových novin jako redaktorka domácí redakce. Do víkendových příloh Magazín Pátek a Relax přispívá dodnes. Též působí v oblasti PR. Pro svou lásku tanci pracovala například pro festival současného tance a pohybového divadla TANEC PRAHA.

Proč byste si neměli u psaní (knihy) válet šunky?

Psaní a pohyb spolu souvisí tak jako tužka a ořezávátko. Bez pohybu ruky nenapíšete ani písmenko. Bez pohybu v procesu psaní se vaše mysl (a příběh) doslova uškvaří! Věděl to Charles Dickens, Puškin nebo Virginia Woolf – vychodit své zápletky, posunout děj z bodu A do bodu B – to doslova umí lidský pohyb. Pohyb má ale prokazatelně vliv na to, jak moc dokážeme být kreativní.

Ve čtyřech experimentech Stanfordské univerzity bylo zjištěno, že 81 % až 100 % účastníků bylo kreativnější při chůzi než při sezení.

Těm, kteří chodili, a poté se posadili, kreativita přetrvávala – skvělá zpráva pro každého, kdo ve chvilkách pauzy chodí.

Nemusíte začít hned běhat, stačí se pohybovat svým tempem. Výzkum naznačuje, že pomalá chůze dokáže nastartovat kognitivní procesy. Oproti tomu rychlá chůze může vyžadovat zvýšené řízení a koordinaci pohybů, a méně kreativity.

Volně přeložila Andrea Selzerová

Zdroj studie:

Stanford study finds walking improves creativity