Michaela Dočkalová: Jak jsem si knihu vydala sama

6 otázek pro Michaelu Dočkalovou

Michaela Dočkalová letos vydala svou první knihu Mysli na nesmysly. Postavila si hlavu, a knihu vydala sama. Svým samonákladovým debutem se na českém literárním poli stala tak trochu rebelka, má své příznivce i kritiky. Píše blog businesscoffee.cz, působila jako šéfredaktorka v First Class Publishing (říká Vám něco Petr Casanova?) a taky jako redaktorka několika magazínů. Pokud zrovna Míša nesrká kafe někde v Praze, a nepíše, určitě cestuje a užívá svých spisovatelských dní s rtěnkou a iphonem v kapse…

Svou první knihu sis vydala sama. Co tě k tomu vedlo?

Touha splnit si sen. Už když jsem byla poprvé v první třídě se školou v knihovně, strašně moc jsem si přála být jednou z těch, co tam v těch regálech mají svoji knížku.

Jak se ti kniha psala a jak dlouho ti trvalo ji napsat?

Začala jsem někdy na přelomu roku. Možná v listopadu a skončila v dubnu. Mezitím jsem ale pořád psala i na blog. Prostě jsem to ale musela stihnout do léta. To byl můj cíl. Bála jsem se, že kdybych to nestihla, odložím to na neurčito.

Název tvé knihy značí, že půjde o lehké čtivo… Náměty, se kterými v povídkách  pracuješ, jsou ale složitější. Proč jsi vybrala název Mysli na nesmysly?

Strašně dlouho jsem vymýšlela název. Byla jsem zoufalá. Hrozně moc jsem chtěla vymyslet něco, co by bylo chytlavý, přitáhlo to pozornost. Jenže se mi nic takovýho vymyslet nepodařilo. Byly to doslova nesmysly. A v tu chvíli mi to došlo. Mysli na nesmysly. Prostý, jednoduchý a když jsem se před někým zmínila, že je to můj pracovní název, všichni mi říkali, že je to super. Tak jsem to tak nechala.

Ústřední téma povídek jsou vztahy, partnerské, mezigenerační, pracovní… Neseš si v sobě ještě jiná témata?

Co se týče povídek, soustředím se hlavně na vztahy. Ráda stavím lidi do vyhrocených situací, baví mě sledovat, jak se v daných situacích zachovají, občas je nechávám dělat to, co bych já nikdy neudělala, někdy naopak dělají to, co bych asi udělala i já. I když člověk nikdy neví, jak se zachová, když tu situaci neprožije na vlastní kůži… Nicméně je zajímavý pozorovat, co z toho nakonec vznikne. Ale když nemluvíme o povídkách, ráda píšu hlavně o cestování.

Napadlo tě některé povídky dále zpracovat, a vydat román?

Samozřejmě. Já už kdysi něco napsala, ale už to asi třetím rokem nechávám uležet. Je to novela. Ale přemýšlela jsem i nad tím, že bych z nějaké své povídky udělala román nebo novelu. Dvě nebo tři povídky by si zasloužily větší útvar.

Budeš už jen vydávat samonákladem?

Těžko říct. Nechci říkat jednoznačně ano. Příští rok bych ráda vydala další knížku a předpokládám, že zase vlastním nákladem. Pravdou je, že spolupráce s nakladatelstvími mi přijde dost složitá a navíc se musím co se týče textu někomu podřizovat a to se mi nechce. Chci, aby kniha od prvního do posledního písmene byla mým dílem. Ale jak se říká, nikdy neříkej nikdy.

Připravila: Andrea Selzerová, zakladatelka projektu Kurzy z obýváku