Dopsali jste poslední písmenko vašeho třísetstránkového románu nebo jste konečně dokončili povídku, se kterou se chystáte prorazit v literárních soutěží? Klidně si dejte sklenku prosecca na oslavu, ale věřte, že hotovo nemáte.
Jsou spisovatelé, kteří přepisují a přepisují, z moderních autorů to je například japonský spisovatel Haruki Murakami. Málokterý autor zvládne napoprvé napsat příběh tak, že do něj nemusí už vůbec zasáhnout. I když bychom nejraději naše dílo už rovnou poslali nakladateli a oddychli si, že máme hotovo, není to příliš rozumné a působí to až lajdácky. Věřte, že těch nesrovnalostí tam bude spousty.
Není žádoucí začít číst své dílo hned poté, co jej dopíšete. Lepší je to nechat tzv. uležet, a pokud nemáte příliš kvalitní paměť, tak máte alespoň v tomhle výhodu, protože se budete moci vcítit do čtenáře a sledovat tak příběh. Takže nechejte vaše dílo chvíli vychladnout a uvidíte, že až se do něj začtete, budete ho více vnímat jako čtenář, nikoli jako autor. Čas v tomto případě hraje pro vás.
Čtěte vše. A tím myslím opravdu vše. Je jasné, že vaše dílo znáte a nechce se vám znovu číst epizodu, jak hlavní hrdina hledal něco, co už nikdy nenašel, ale musíte to udělat. Jen tak se dozvíte, že ta pasáž za něco stojí. A pokud vás nudí, tak věřte, že bude nudit i čtenáře. Proto pasáž buď vyškrtněte nebo ji přepište. Jestli přepisujete větší celek a nejde jen o výměnu jednoho slova za druhé, doporučuje se celou pasáž napsat znovu, tedy tu původní celou smáznout a začít znovu. Pokud si to budete chtít ulehčit s tím, že přece tam nějaká slova nejsou tak špatná, vaše přirozená lenost vám způsobí to, že většinu textu necháte tak, jak je.
Určitě jste to někdy zažili, čtete po sobě povídku a uznáte ji za dokončenou. A pak ji s velkou slávou přečtete někomu nahlas a už to slyšíte, těch chyb, překlepů, opakujících se slov, nelogických zápletek, nepravděpodobných dialogů! Je mnohem lepší chyby zjistit při čtení před svou rodinu či přáteli, než pak na autorském čtení, když čtete ze své zbrusu vydané knihy. Zejména dialogy si řekněte nahlas a sami zhodnoťte, jak vám znějí a jestli jsou přirozené.
Na čtení textu ale nemusíte být sami. Než ho pošlete nakladateli, a dáte mu šanci se uchytit v knižním světě, ujistěte se, že jej viděly i jiné oči než ty vaše. Oslovit byste měli někoho, kdo knihám rozumí a vaše tetička z pátého kolena, která vám pochválila vše, i zelené vlasy obarvené na školním záchodě před dvaceti lety, by to být neměla. Nejpovolanější je tzv. beta čtenář, tedy člověk, který se čtením textů zabývá a dokáže vám dát konstruktivní kritiku.
Sebekritický neznamená nemít v sobě důvěru. Naopak, vědět, co všechno ve vás je, a čeho všeho jste schopni, když se do toho pořádně obujete. Víte moc dobře, že se zrovna vy nemusíte spokojit s průměrným textem, ale dokážete na sobě pořádně máknout. Někdy v sobě krmíme falešnou sebedůvěru pouze z důvodu lenosti. Komu by se chtělo přepisovat něco, co už napsal? Tohle chápu. Dělají to všichni neradi. Ale pokud si stojíte za svým psaním a pokud víte, že máte co nabídnout, nebyla by škoda to zahodit?
Kdo zná Jaroslava Duška, tak asi poznal jeho větu. A pamatuje si možná, jak říkal, že dělat vše tak, jak nejlépe dovedu, neznamená pracovat do zemdlení. Jednou musíte říct dost. Jednou si musíte říct, že váš text je dobrý a další zásahy by mu ublížily. Znám spoustu autorů, co svůj text nechtějí vytáhnout ze šuplíku a poslat dál do světa jen proto, že se jim na něm pořád něco nezdá. Přepisují jak o život, ale pořád nejsou spokojeni. Najít tu správnou rovnováhu je možná těžké, ale pomůže vám k tomu váš vnitřní hlas a vaše intuice. Nebuďte líní a příliš pyšní na to, abyste text nepřepisovali, ale nebuďte umanutí a tolik sebekritičtí, že textu nikdy nedáte zelenou.
Autorka článku: spisovatelka a lektorka psaní Alžběta Bublanová
Nevíte, jak na editace? Přihlašte se do online kurzu tvůrčího psaní, ve kterém najdete seznam toho, na co si dát při změnách v textu pozor.