10 věcí, které vás jako autora nesmí rozhodit – část II.

Spisovatelka Alžběta Bublanová přináší další výčet toho, co by vás jako autora nemělo semlít, a v psaní pokračovat. V tomto článku se zaměřuje na to, jak své dílo ukončit, jak se vypořádat s kritikou a odmítnutím, a koncem iluzí. Nevěšte však hlavu, přečtěte si zaručený recept autorky tří knih na to, jak psát i přes všechny překážky…

6. Nevědět, jak dílo ukončit

Jste spíše pro automatické psaní a čekáte, jak se to vyvrbí. I tahle technika je možná, ale pak se snadno stane, že konec stále nepřichází. Tento problém řeší většina autorů. Konec je jedním z důležitých momentů díla. A může překvapit, ale může také ledacos pokazit. Zatímco během psaní to šlo tak nějak samo, tak se najednou zasekneme. Konec je totiž potřeba promyslit. Tady je také na čase si ujasnit, co jste tím chtěli říct a jakou podobu zvolit. Můžete vše zacyklit a vrátit se na začátek nebo nechat ledacos otevřené. Každopádně jak ukončit své dílo trápí nejednoho spisovatele.

Co s tím? Důležité je nebrat první dobrou, tedy zamyslet se nad tím, jak byste to mohli končit i jinak. Zároveň ke konci musíte směřovat už od samotného začátku. Aby pak nepůsobil křečovitě. Tady se vyplatí opravdu vyčkávat. Chápu, že pokud máte napsaných dvěstě stran, tak jste celí nažhavení, že jste skoro u cíle, a chcete to už nějak doklepnout, abyste si mohli otevřít šampus. Ale urychlený konec je jeden z nejčastějších chyb.

7. Kritika

Tak tohle je ožehavé téma. Kritiky se bojí spisovatelé jako čet kříže. Není nic příjemného číst o svém díle, na kterém jsme makali rok, že stojí za velkou belu. A posudky na to, co jsme napsali, se valí ze všech stran. V době velkého rozmachu sociálních sítí si kdejaký anonym rád přisadí nějakou tu radu. Někdy to ovšem není konstruktivní rada, ale pouze urážka.

Co s tím? Nebrat si to osobně. Kritikou, co vyjde až po vydání našeho díla, bychom se neměli moc zabývat. Číst hodnocení třeba tzv. beta čtenářů ale smysl má. Ale i tak mějte na paměti, že je to vaše dílo, a důležité je vaše poslední slovo.

8. První odmítnutí

Pokud jste se ještě nikdy nepokoušeli vydat román, můžete mít zkreslené představy.  Pod představou, že prostě pošlete svoje dílo do jednoho nakladatelství a ono to snad vyjde, máte pocit, že na tom stojí celý svět. Ale ono to tak není. Poslat to musíte do několika nakladatelství. Nemůže čekat, až se ozvou z onoho jednoho. Oni se třeba také ani neozvou. Je to jako by byste si otevřeli krám s pečivem a čekali, až přijde ten pán odnaproti, kterého potkáváte s rohlíkem v ruce. Další věc je, že můžete být frustrovaní z toho, jak máte pocit, že se ostatním daří. Obzvlášť pokud jste v nějaké té uzavřené skupině na sociálních sítích typu „píšeme knihy“ apod. Tam není nouze o příspěvky typu „konečně se podařilo, vydají mi román“.  A vy jste se až doposud chlácholili tím, že je těžké vydat knihu a že vy holt nejste ještě žádná spisovatelská celebrita. A pak se najednou nějaký neznámý člověk pochlubí tím, jak to tedy někam poslal a ono to vyšlo. A pak další a další. A vy stále nic.

Co s tím? Tak to brzděte s chmurnou náladou. Za prvé existuje spousta nakladatelů, co vám prostě vydají pomalu kdeco, když zaplatíte. Což ještě není výhra, protože ono nakladatelství nemá rozvinutou distribuční síť, takže to ve finále znamená, že si prostě zaplatíte tisk vašeho díla, pak vám domů přivezou pět set kusů a poperte se s tím. Nebo je možné, že ti lidé, co se chlubí vydáním jejich díla, zapomněli říct, že jde o e-knihu. Tím nechci říct, že to je něco méně, ale z hlediska nákladů je to rozhodně jednodušší. A co se týče prvního odmítnutí, tak se nijak netrapte, zkrátka posílejte dál a dál.

9. Několikáté odmítnutí

Takže jste se smířili s tím, že holt první nakladatel, kterého jste oslovili, nejuchá radostí do stropu, a nepíše vám, že vaše dílo vydá okamžitě, v několika tisících kusech. Zkoušíte to dál. A posíláte to dalším a dalším nakladatelům a stále vám chodí ty samé odpovědi typu „nehodíte se do edičního plánu“. Rozhodli jste se román přepsat nebo dokonce napsat nový, ale odpovědi se nezměnily. Tady chápu, že jste už lehce nervózní. Ale přesto vás chci uklidnit. Určitě jste už slyšeli o trháku jménem Harry Potter. Stačilo málo a neslyšeli byste. Rowlingová totiž svůj román poslala opravdu hodně nakladatelům a odmítavých dopisů měla tolik, že by s nimi mohla topit.

Co s tím? Nepřipouštět si to tolik. Je možné, že jste zrovna napsali věc, která se opravdu nehodí do žádného edičního plánu ani jednoho z nakladatelů, kam jste dílo poslali. Kromě toho musíte mít na paměti, že knižní trh je hodně přesycený. Autorů je hodně a redaktoři v nakladatelství nestíhají číst. Kolikrát selektují už jen při otevření mailu. Zaměřte se na tedy hlavně na to, co píšete v těle mailu. A hlavně se nenechejte odradit. Sto nakladatelů odmítne, a ten další ne. I tak z toho může být bestseller. Zeptejte se Rowlingové.

10. Pocit zmaru

Nikdo to nečte, nikdo to nevydá, manžel(ka) je naštvaný(á), dítě si chce hrát. Jako matka i jako manžel(ka) jsem selhal(a). Stejně na to nemám, navíc Pepa z hospody říká, že už vše bylo napsané, tak proč se snažit. Tak tenhle pocit zmaru spisovatelé prostě mají. Obzvlášť když je sem tam někdo pošťouchne se svým pesimismem a tvrdí, že on by tedy jako psal, ale fakt to nemá smysl, protože Shakespeare, Dostojevskij a Balzac to už vše napsali.

Co s tím? Tak tyhle myšlenky si zakažte. Anebo ještě lepší, napište o nich, napište vše, co vás trápí ohledně psaní a třeba vytvoříte postavu, která se potýká s pochybami ohledně svého psaní. A napíšete román, za který vám nakladatelé utrhají ruce. Nikdy to nevzdávejte.

Přečtěte si první část článku tady.

Chcete se stát spisovatelem tělem i duší? Přihlašte se do Autorského klubu.