Jak vybrat to správné téma?

Jaké téma vybrat a nápady na téma

Téma není něco, co příběhu dodáte, ale je to srdce příběhu. Téma je v podstatě základ vašeho příběhu. Pokud tedy uvažujete, o čem budete psát, měli byste vybrat takové téma, které s vámi rezonuje. Mělo by to být něco, co ve vás vzbuzuje zvědavost a co vás fascinuje. To samé se bude pravděpodobně dít i u čtenáře. 

Vezměte si pro začátek papír a položte si následující otázky:

  • Který žánr mě nejvíce přitahuje? Je to detektivka, psychologický thriller, literatura pro ženy…?
  • Co nejvíce znám a v čem jsem dobrý? Tak třeba nejraději vaříte? Jste zdravotní sestra a znáte příběhy pacientek? Vyznáte se v ulicích Marakéše? Zmapujte, co vám život sám přináší…
  • Jaký námět mě nejvíce přitahuje? Byl by to život v emigraci, milostný trojúhelník, cesta do Indie…?

A pak se pusťte do (dlouhodobějšího) procesu hledání toho správného tématu. Cest je hned několik.

Nápadů mám tolik, že by to vydalo na stovky knih

Když máte nápadů na téma až moc, zapište si ke každému tu nejzákladnější myšlenku. Nijak ji nerozepisujte, jen si poznamenejte to hlavní, co vás napadlo a po týdnu se k  ní vraťte. Ta témata, co vám i po několika dnech budou připadat zajímavá, teprve rozveďte a znovu nechejte uležet. Teprve po nějakém čase si je opět přečtěte a rozhodněte se pro jedno. Tato selekce vám pomůže najít to pravé téma. Rozhodně nezkoušejte psát deset příběhů najednou. Nenapíšete ani jeden.

Založte si spisovatelský deník

Když není nápad ani jeden

Pokud vás nenapadá žádné zajímavé téma, máte několik možností. Vsaďte na svou intuici, na svůj vnitřní tok myšlenek a asociační myšlení, a pište, co vás napadne. Je jedno, jak začnete, ale jakmile napíšete první větu, samo vám naběhne, jak pokračovat. Buď z toho něco bude, nebo ne. Další z možností je  se  nechat inspirovat tvorbou někoho jiného. Nemusí jít nutně o knihu, ale třeba film, obraz či hudbu. Jestli vás stále nenapadá žádný pořádný námět, pořiďte si spisovatelský deník a zaznamenávejte do něj vše, co vám přijde zajímavé – nejen vlastní nápady, ale i cizí rozhovory nebo situace. Později se k deníku vraťte a udělejte si malý průzkum toho, co se v něm nashromáždilo. Opakuje se v deníku nějaký námět? Nebo oslovila vás nějaká poutavá myšlenka? 

Chladně kalkulujte a spojujte nápady 

Další z metod, jak vytvořit dokonalý příběh, je prostě ho vykalkulovat. Jak jsme už jednou psali, i slavní spisovatelé přemýšleli, o čem mají psát, aby to čtenáře chytlo u srdce. Tímto způsobem například vznikla báseň Havran od Edgara Allana Poea, který se zcela chladně zamyslel, co by nejvíce táhlo, a spojení smrti a lásky mu přišlo jako dobrý nápad. Jen si dejte pozor, abyste se nespokojili s obecným tématem, které vás nikam nedovede. Téma láska je málo. Vymyslete k tomu ještě něco jiného jako například zakázaná láska. Drama Romeo a Julie není jen o lásce, ale o zakázané lásce. Tato metoda spojení dvou nápadů vás může dovést k dobrému a silnému příběhu. 

Pište o tom, co jste (ne)prožili

Můžu psát o něčem, co jsem nezažil?

Není výjimkou zpracování tématu, které nás sice zajímá, ale osobně s ním nemáme zkušenosti. Tady platí pravidlo, že si musíme o dané problematice něco zjistit. Psaní ze života je sice jednodušší, ale rozhodně to neznamená, že nemůžeme psát o něčem, co jsme sami neprožili. Můžeme psát o době, kterou jsme neprožili nebo o prostředí, ve kterém jsme se nikdy nepohybovali či o problematice, kterou jsme nepoznali na vlastní kůži, jako je například drogová závislost, podsvětí, život ve vězení apod. Možné je psát o všem, ale musíme o tom něco vědět, a když nevíme, tak si o tom něco nastudujeme. Důkazem, že to jde, je román švédského spisovatele Stevea Sem-Sandberga „Chudí v Lodži“ o holocaustu. Autor v žádném holocaustu nebyl, neprožil ani tu dobu, přesto je jeho kniha autentická a věrohodná. Jak to dokázal? Studoval paměti, četl kroniky z oné doby a konzultoval svůj román s historiky. 

Pište o tom, co znáte

Témata zkrátka čerpáme ze života. Někdy se můžeme inspirovat jen jedním dialogem z tramvaje po cestě domů nebo vyprávěním našeho známého. To, jak dílo tvoříme, jaké mu dáme zápletky, atmosféru nebo charaktery postav, je jen na nás. Nebojte se čerpat z toho, co prožíváte vy nebo vaši blízcí. Bude se vám psát lépe, textu to přidá na autentičnosti a věrohodnosti. 

Autorka: Alžběta Bublanová

Komentáře