Cesta za zrcadlem aneb do Santiaga a zpátky

Inspirace cestou do Santiaga de Compostella

S Gabrielou Ryškovou se známe roky. Možná ji znáte i vy, kdo chodíte do letenské Lajky, nebo vy, kdo se nachomýtnul u Máje, a všiml si květnatého plakátu na bio kosmetiku, anebo vy, co jste si u babičky o víkendu otevřeli Vlastu – tam na vás Gábina musela určitě vyskočit. Gabriela je ilustrátorka, grafička, autorka projektu jogazobyvaku.cz, člověk s velkým punkerským srdcem a vizí, kterou nalezla před několika lety na cestě do Santiaga de Compostela.

Gábi, řekni mi, co tě vedlo vydat se na cestu do Santiaga?

Santiago byl vždycky můj sen, a tenkrát před třemi roky jsem měla o prázdninách volno, syn byl u babičky, tak jsem začala hledat na internetu, jak se tam dostanu. Rozhodla jsem se, že poletím do Madridu, kde jsem měla jednoho známého z Couchsurfingu, a pak pojedu autobusem. To, že jsem mohla u něj na pár dní být, jsem brala jako znamení. Znamení je možná velký slovo, ale prostě mě to na tu cestu pobídlo.

Co jsi na cestě všechno zažila?

Strašně moc věcí. Během pár dnů tam člověk zažije věci, které tady nazažije ani během jednoho roku. Šla jsem 170 kilometrů a šla jsem je osm dní. Měla jsem problémy s kolenama, zadýchavala jsem se, vždycky když jsem cítila, že nerespektuju svoje tělo, a šla dál, tak mi ty kolena natekly. Pak jsem přestala řešit kilometry, a začala jsem poslouchat svoje tělo a naslouchat své intuici. Šla jsem tam, kam mě vedla a ne tam, kam by se mělo jít nebo dojít. Chodila jsem spíše mimo hlavní body vyznačené na mapě. Nechodila jsem se stádem, vyšla jsem, kdy jsem potřebovala a zůstala, kde jsem chtěla. Ze začátku cesty jsem se fakt bála, ale brzo jsem zjistila, že není čeho, že lidi jsou fajn, navzájem se podporujou, že stačí málo věcí s sebou, že po cestě jsou bankomaty, supermarkety a taky lékárny, kde si můžete koupit náplastě na puchýře, ale stejně vám je někdo cestou dá.

Jakou cestu a období bys doporučila pro ty, co jdou poprvé?

Záleží, jestli chcete víc klid anebo víc potkávat lidi, dát si do těla nebo jít spíše po rovince. Já jsem šla dvakrát v červenci tu klasickou, francouzskou, z Galicie. Potkáte tam sice hodně turistů, ale dá se jít vlastním tempem a vyhnout se davům. V Galicii v létě není horko, ale místy se horku nevyhnete, když nejdete zrovna lesem a neprší. Na jaře a podzim chodí míň lidí, je to dobrá doba k rozjímání. V létě zas panuje letní nálada.

Rozhovor s Gabrielou Ryškovou o Santiagu a józe

Jak je to s ubytováním a jídlem?

Na cestě je spoustu státních i soukromých ubytoven. Někdy je lepší si připlatit pár euro a zůstat v těch soukromých, jsou příjemnější. Někdy se dá přespat i u místního na zahradě. S jídlem taky není problém, můžete se najíst v taverničkách, cestou v létě nasbíráte maliny, jahody, byliny, no a taky tam jsou ty supermarkety.

Co s sebou do baťohu?

Určitě pláštěnku. V Galícii v létě prší. S sebou si beru jedny dlouhý kalhoty, kraťasy, tílko, tričko, košili, svetřík, lehký spacák, mýdlo, kartáček, pastu, trekový boty a žabky. Ale člověk nemusí mít strach, že něco nemá, lidi za sebou třeba nechávají boty, které je tlačí, takže si můžete najít i boty.

Bereš s sebou i deník?

Jo. Deník je základ. Lidi, co nečtou nebo nepíšou, tam začnou. Jeden si začal zapisovat a kreslit. Já si do deníku píšu úvahy, otázky, sbírám do něj kytičky a kreslím.

„Každý si tam jde pro něco jinýho.“

Jaké to bylo dostat se do cíle?

Když jsem zakončila cestu, která byla úžasná, dostala jsem úzkost z toho, co bude, a jestli mi to k něčemu bude, začala jsem si psát děkovací deníček. Co jsem si prvně zapsala, byl obraz šťastně běžící krávy, když jsem přecházela Galicíi. Ta kráva vypadala jako štastně běžící pes s vlajícíma ušima a jazykem venku. Tehdy jsem si řekla, že chci bejt takhle šťastná a volná, běhat po louce, a nebejt uvázaná, neustále produkující.

Co ti taková pouť přinese?

Myslím si, že každý si tam jde pro něco jinýho. Já jsem se chtěla s sebou propojit, zjistit, jaký jsou mý talenty a jestli jsem na světě správně. Hodně jsem pracovala a byla vyšťavená. Nevěděla jsem, jestli to, co dělám, dělám správně, a tohle mě přivedlo k tomu, že vlastně ráda kreslím, tak jsem se vrátila k ilustracím. Na cestě jsem zažila setkání s lidmi, co chtěli ve svým životě něco změnit, propojit se s sebou, s přírodou. Vždycky si vzpomenu na vůni eukalyptu… Eukalyptovými lesíky je Galicie protkaná.

Kouzelný dědeček, Finisterre a jóga

Po Santiagu jsem ještě jela do Finisterre, kde jsem potkala starého pána, kouzelného dědečka. Hodně na toto setkání vzpomínám a vlastně čerpám. Tehdy jsem cvičila jógu na úzkost, kterou jsem trpěla, hledala na internetu zdroje, vhodnou jógu, nejlepší jógový učitele… No a zrovna tomuhle pánovi jsem řekla, že by se mi líbilo udělat v Čechách projekt s jógou,která pomáhá a která by mě uživila. Dědeček mě do toho povzbudil a po návratu jsem o nápadu přemýšlela. Tak vznikla Jóga z obýváku.

Jóga z obýváku pro vaše domácí cvičení jógy

 Chcete cvičit jógu? Mrkněte na Jóga z obýváku 

KLIKNI

Co plánuješ letos a co s Jógou z obýváku?

Letos půjdeme se synem severní cestu, 400 kilometrů. Těšíme se oba dva. Synovi minulé léto cesta otevřela životní vize. Tam se přestal bát kontaktu s lidma a začal se míň stydět. S Jógou bych se chtěla pustit do angličtiny a terapeutický jógy. Chtěla bych natočit i cvičební videa na posílení těla a zpevnění postavy pro ženy.

A co osobní vize?

Pro osobní vizi si zase jedu do Santiaga (smích).

 

Připravila Andrea Selzerová 

Mrkněte na kurz tvůrčího psaní >>

Kurzy z obýváku - autentické online kurzy psaní a jógy

Tagy:
Komentáře